Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zrada 1

16. 11. 2006
0
0
1494

Co následovalo po dopisu?

Zrada 1

Když Naklodie četla tento dopis, zalily se jí oči slzami. Milovala Petra, ale myslela si, že pro něj byla jen další nevinná epizoda. Ačkoli s ním spala jen jednou, cítila se zato strašně, v té době už byl totiž sedm hodin ženatý a Miriam s ním čekala dítě.

Teď jí tu však Miriam píše, že dítě není jeho a že sňatek je neplatný, co má jen dělat. Co když jí Petr opravdu miluje, zbytečně by si zničila život, protože věděla, že jiného muže tolik milovat nikdy nebude.

Hlavou se jí honilo spoustu věcí a hlavně si připomněla okamžik, kdy mluvila s Petrem naposledy. Ta jeho slova. Od té doby je to poprvé, co měla odvahu si je připomenout. “Miluji tě, Nak, jako ještě nikoho. Ničí mě představa, že bych tě mohl ztratit, nesmíš mě opustit! Vím, že já nemám na kázání žádné právo, ale nemohu jinak. Moc tě miluji,” tato slova ji zničila.

Mirianin otec řekl něco jiného a ona uvěřila jeho lžím. Proč vlastně nevěřila muži, kterého tolik milovala. Měla, ale místo toho mu řekla, že se už nikdy neuvidí. Tato věta ji srazila úplně na zem. Stála jí všechnu její odvahu a sílu.

Den nato vzala novou práci a odjela do Paříže, fotit módní přehlídku roku. Ale teď už nemá záminku tu zůstávat a ví, že se musí vrátit. Petr jí chyběl víc než si připouštěla. Chyběl jí více než sama chtěla. Dopis si četla celou noc, nemohla uvěřit. Ale proč by jí Miriam lhala, je to přece její písmo. Nemohla to tedy být lež.

Druhý den si zamluvila letenku v prvním letadle a vrátila se. Otec nebyl doma, a tak si nechala doma jen zavazadla a jela k Miriam. Nevšimla si však, že auto, které stojí před jejím domem, je jejího otce. Zazvonila, a když otevřel Petr, ztuhla.

Chtěl ji políbit, vzít do náručí a říct jí tolik věcí, ale nemohl, bál se její reakce. Nechce, aby si myslela, že ji jen chce využít. Nezapomněl na jejich poslední rozhovor. Pořád si opakoval nesmím. Navíc její otec je uvnitř. I když on je ten poslední, kdo by měl dávat kázání.

“Pojď dál,” řekl a zavedl ji do pracovny a dodal: “Počkej tady.” Jeho slova jí zněla v hlavě, jako ozvěna, ještě dlouho potom co odešel. “Nak je vedle a myslím, že jí máte co vysvětlovat. Já nic neřekl, vlastně na to nemám ani právo,” řekl Petr Miriam a Janovi, Naklodiinu otci. Poté odešel ven terasovými dveřmi.

“Tati, Miriam?” řekla tiše Naklodie. “Ahoj Nak,” řekli oba současně a Jan pokračoval: “Musíš něco vědět. Až ti to řeknu, pochopím, když mě už nebudeš chtít nikdy vidět.” “Co se děje. Co musím vědět?” zeptala se nechápaje nervozitu v otcovém hlase.

“Nak, řekla jsem Petrovi, že není otec malé Alex. Pokud mi nevěříš, nemůžu se ti divit, ale je to tak… Petr mě přemluvil, abych mu řekla jméno jejího otce. Nechtěla jsem, opravdu ne, ale nakonec jsem to udělala. A teď to musím říci i tobě… Vím, že mě za to budeš nenávidět, ale snaž se mi, prosím, odpustit… Tvůj otec už ví o tobě a Petrovi,” řekla trhaně Miriam.

Jan pochopil, že Miriam nedokáže již potřetí vyřknout pravdu a tak začal on: “Nak, Alex je tvá sestra, je to má dcera… Už dlouho mám s Miriam poměr.” Chtěl ještě něco dodat, ale Nak už na víc nečekala.

Vyběhla ven a sedla si do auta. Chtěla nastartovat, ale neměla klíčky. Potom si všimla Petra, seděl na kapotě svého auta a hrál si s jejími ztracenými klíči. Vystoupila z auta a utíkala po chodníku pryč. Chtěla utéci sama před sebou. Potřebovala si srovnat myšlenky. Teď nevěděla, jestli je horší varianta Petr otcem, nebo její otec otcem malé Alex.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru