Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andule

18. 11. 2006
1
4
2133
Autor
Sarlota.Alli

Dílo večera, kdy jsem si uvědomila, že chci dávat víc, než mám....

Když jsem se sama bála žít,
Tys vyprávěla příběh
o tváři tak bledé, o dalším pití
a vlaku co ujíždí,
že někdy je putna, jestli se díváš,
nebo zrak klopíš a všemu se zapíráš.
Stačilo pár slok a zvonů v dáli
a jedna zoufalá holka se přestala bát.


Pak příběh se zhmotnil v maso a kosti,
ale nebylas ještě člověkem
a já váhala jestli ti začít ruce líbat
a nebo ti plivnout do tváře.
Bylo tak těžké jenom tě pozdravit,
bavit se o počasí, minulých láskách
a dětech...
Že napít se spolu a smazat ten rozdíl
můžeme hned, tak proč čekat dýl?
Řeklas: "Neptej se bejby a mluv se mnou,
tak jak to opilci dělají."


A já jsem žvatlala ze dna lahve:
"Jedna láska, jedno srdce, jedna duše...
Spolu"
Půjčuju si tvoje slova.
Vlastní nemám a nikdy je nevrátím.
Co tě znám, schodek mého zozpočtu se zvedá,
mám dluhy co nikdy nesplatím!
Jen na jedno jsem se tě celý život ptala:
Kdo jsem?
A ty po všech těch letech mlčíš
a čekáš co řeknu...




4 názory

záčínám z tebe mít deprese - to je bezva -šupky do oblíbenejch :)

Honz-Ice
18. 11. 2006
Dát tip
...se nečil...........))))

no dyjť! A vo tom to je! Chci dát sebe, ale nevím kdo jsem, půjčuju si slova a nemám z čeho splácet... Aha, a na tohle jsem potřebovala tolik řádek?

Honz-Ice
18. 11. 2006
Dát tip
slim, že nikdy nemůžeš dát víc, než máš............

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru