Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Návštěva v krajině suchého listí.
Je-li podzim, pak se v krajině rozšiřuje větší prostor k rozhledu, neb se uvolńují koruny od listí.
Po dlouhé době, jsem ve městě a mám možnost srovnávat.
Vlastně je to zcela poprvé, co jsem sám zašel do zdejší čajovny.
Mám vlastně historickou možnost takhle hledat neznámo v rodném městě.
Takto v nikoliv zrovna "laciném hotelu" a bez kapely, jsem nyní v čajovně.
Tak jako padající listy přehazuje vítr, tak i s námi pohybuje vítr doby ?
Je to přesýpání podobné původním součástem stromu, jde o podobnou představu, města, stromu použitého jako metafora ?
Snad jsme často jako odtržení od svého původního stromu a své spojitosti s ostatními ?
A není to o tom, ža když se nám to přání najednou vyplní, zůstáváme stejně dál pod vlivem okolního pohybu a tak se jím necháváme často dál ovládat ?
:::vnuknutí - směr pádu daný vlivem směru navrženého předem jeho mateřskou větví.
Ačkoliv prostor přece není větší, krajina města vlastně doposud ani významnou možnost rozhledu neposkytuje.
Tedy většinou, pokud nejsme nad střechami.
A potom jsou jejich střechy vlastně na pohled podobné listí.
Měl jsem kdysi o hodně větší možnosti nahlížet nad městem vycházejícímu slunci do tváře
bydlel jsem nad městem a a pohled dolů se jevil jen náhodně a kuse mezi stromy na hraně svahu.
Ačkoliv jsem si jako kluk v době pouštění větrných přístrojů mohl povšimnout i dolních v kotli Kamenné čtvrti doslova vtlačených střech a trochu mne to i těšilo.
Někdy to bývalo i nepříjemné, tím rozdílem výšky a pak to stejně víc připomínalo malou mořskou zátoku, snad trochu ten obraz strmé kotliny s nějakou tou zakrslou borovicí na útesech, jak mi utkvělo v paměti z filmu Karate Kid.
Takovou tu zátoku, kde i malá lod není sto najít nevzdouvající se hladinu a klid
kotel byl ovšem zaplněn střechami, nikoliv plachtami.
I parafráze "naneseš vosk, rozetřeš vosk" je mi povědomá.
pokud jste ten film neviděli z tohoto úhlu, pak mi to sdělte, budu se pokoušet objasnit , proč mi to připomíná dnešní náladu.
Dopřál jsem si oázu, kryt, nebo jen zastávku ve "svém" ?
byl ten pohyb žádaný, vynucený, nebo chtěný ?
I listy se při pádu řídí více prouděním vzduchu, než vlastní vůlí součtu mechanických a fyzikálních sil.
Postihla mne můza, nebo spíše fůrie ?
O můzách ve sklepě a jeho šeru bych řádíc tužkou na listu papíru raději neříkal nic.
A nebijte mne za to moc
Písmák