Za zády...

Do nebe mlčíš

a můj soví stín

z tichých slov

ztrácí tělo

ten důvod

v prostor

 

a takové je ticho

že spočítáš

kolik mrtvých ptáků

právě dopadlo k zemi

 

spolu se sebevrahy

i jistým

 

a peřím

zbytečného

 

ztratil jsem

a převrátil zemi

znetvořil tvář

 

tím nalézáním

tou nevírou

 

tisíckrát lepší kdysi

než příště

 

a kdoví co je teď

 

možná, že nic

jsme jen vitráží

a olovem

 

objímáme se

tiší

mlčíme s nebem

 

kdesi za sklem

se rozplakalo dítě

štěstím

 

za zády

ti svítá

---