Pan Noe

 

1

Na počátku byli dva, muž a žena, jak jinak.

Alespoň nám to tak říkali. Ti dva měli syny.

 

2

A dcery. A tady byl ten problém, protože tam kde jsou dcery, tam je i hřích, to je další věc, co nám říkali. Já osobně nevím, jestli je to pravda. Čím víc bylo dcer, tím více bylo hříchu, ale

 

3

Skladatel, ten bídák, řekl: „Můj duch se nebude s člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je to jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“

 

4

Nikdo nepochopil co tím myslel a tak všichni žili stejně jako předtím. Skladatel několikrát jen tak mimoděk prohlásil, že všichni jsme zrůdy, ale práce bylo moc a když bylo zrovna volno, nikdo neměl náladu na nějaké kecy. I když to byly kecy génia.

 

5

Asi za tři roky se Skladatel naštval.

 

6

Asi sám na sebe, alespoň jsme v to doufali.

 

7

Ale spletli jsme se. Bylo to přesně naopak. Štvali ho všichni, kromě jeho samotného. Rozhodl se, že nás všechny zničí.

 

8

Tedy, všechny kromě mě.

 

9

Prý mám fajn rodokmen

 

10

A tři syny.

 

11

Řekl mi, že si myslí, že jsme všichni šmejdi. Řekl to i všem ostatním.

 

 

12

Podíval se na nás a řekl nám to ještě jednou.

 

13

Pak si mě vzal stranou, že si se mnou potřebuje nutně promluvit. Řekl mi, že je mocný (to jsme všichni věděli už dávno, opakoval nám to při každé příležitosti a i to asi bylo málo).

Řekl mi, že s námi (jako s lidstvem) končí. Schválil jsem mu to. Myslel jsem, že se chce odstěhovat do stepi. Spletl jsem se. Chce nás všechny zabít.

 

14

Tedy, chce je všechny zabít. Mě z toho z nějakého neznámého důvodu vynechal. Neodporoval jsem mu.

Rozdal mi instrukce. Mám udělat loď.

 

15

Šíleně velikou. Nevím, jak si to představuje, ale on musí mít pravdu.

 

16

Vysvětlil mi sebemenší detail, ale já bych byl radši, kdyby to napsal. Pamatuju si jen to, že ta loď bude mít světlík. Ale jistě.

 

17

Konečně mi objasnil, na co tu loď vlastně dělám, tady ve vnitrozemí. Prý chce udělat potopu. Řekl jsem mu,že když zatopí naše město, bude mu to k ničemu, všichni lidi jsou tu jako mořské krysy. Vysvětlil mi, že chce zatopit celý svět, ambiciózní chlápek. Schválil jsem mu to a řekl mu, že mu tu loď teda postavím.

 

18

Trval na tom, že sepíšeme smlouvu. Prý můžu zachránit i svojí ženu a syny s ženami. Dcery ne, je proti něm zaujatý. Asi si neuvědomuje, že všechny ženy jsou něčí dcery, ale nakonec jsem mu to neřekl. Miluju svoje dcery, ale svojí ženu miluju taky a čím míň úmrtí v rodině tím líp.

 

19

Když jsem podepsal smlouvu, řekl mi, že musím sehnat i pasažéry. Prý pár párů zvířat aby mi nebylo smutno. To moc nechápu. Ze zvířat mám fóbii.

 

20

Když mi to vyjmenoval, pochopil jsem, proč ta loď musí být tolik veliká. Prohlídl jsem si smlouvu ještě jednou, ale ono to tam opravdu je. Vsadil bych krk na to, že si to tam přičaroval. Šikovný je na to dost. Řekl, že budu nesmírně bohulibý. Ale nezeptal se mě, jestli o to stojím. Mazaný chlap.

 

21

Teď mi řekl, že jim musím sehnat žrádlo. Nechce se mi věřit, že může být někdo tak drzý. Mám obrovskou chuť se na něj vykašlat.

 

22

Ale udělal jsem všechno přesně tak, jak mi Skladatel řekl.

 

 

 

 

 

 

 

 

1

Řekl mi že mám vejít do archy. Ale jistě, já potřebuju instrukce i na tohle. Řekl, že jsem jediný spravedlivý. Plete se. Kdybych byl spravedlivý, namazal bych ho medem a strčil do klece s medvědy,

 

2

které mám teď sehnat i s tou ostatní havětí. Vždycky samce a samici. Ten už si asi nepamatuje, jaký měl minule problémy. (Kapitola šestá, verš první a druhý)

 

3

Ještě mi připomněl, že musím pochytat i nějaké to ptactvo. Už jsem doufal, že na to zapomene.

 

4

A mám na to sedm dní. Skvělé, vážně skvělé!

 

5

A já zase udělal, co mi Skladatel přikázal. Nechce mi někdo vysvětlit, proč si připadám jako idiot?

 

6

Dneska mi někdo u králíků tvrdil, že je mi šest set let. Tohle je ta pravá Skladatelova pohroma.

 

7

Nastěhoval jsem rodinu do lodi.

 

8

Nevím jak, ale povedlo se mi sehnat všechny zvířata, tak jsem je

 

9

nahnal do lodi, jak samce tak samice, tak jak mi Skladatel nařídil.

 

10

A pak pršelo.

 

11

A pršelo.

 

12

A pršelo.

 

13

Do ložnice se mi nastěhovala zvířena.

 

14

Vždycky se zvednu z postele a začnu nadávat a prosím ženu, aby mi je pomohla vyhnat, ale ona dělá, že je nevidí.

 

15

Všechno ještě žije. Bohužel.

 

16

A Skladatel se pro jistotu neozývá.

 

17

Pršelo

 

18

a jen se lilo.

 

19

Hory zmizely.

 

20

Synek chtěl měřit vzdálenost hladiny od země. Ale metr jsme v tom zmatku nechali doma. Nebo ho něco sežralo.

 

21

Všechna zvířata světa jsou na mojí lodi. Protože všechno ostatní už pomřelo.

 

22

Byl by to báječný pocit, kdybych mohl z lodi vyhodit alespoň slepice a kočkodany.

 

23

Loď to přežila

 

24

Ale hladina stále neklesá.

 

 

1

Skladatel konečně zařídil, aby tak nefoukalo.

 

2

Tvrdí, že ucpal všechny prameny. Nevím proč si myslí, že mu to všechno sežeru.

 

3

Asi proto, že voda konečně po sto padesáti dnech krmení a uklidňování těch odporných příšer… (poslouchejte pozorně)… KLESÁ!

 

4

Ale dneska jsme nabourali. Mrzuté,

 

5

ale ne zas tak moc, protože voda stále klesá a nezdá se, že by s tím chtěla přestat. Hory už se pomalu objevují. Přemýšlím o tom, že bych mohl vyhodit z lodě alespoň to ptactvo.

 

6

Otevřel jsem okno a dlouho uvažoval, kdo půjde první

 

7

a nakonec jsem se rozhodl pro krkavce, protože poslední týden mi roztrhal už dvoje peřiny a lítá mezi ostatní a vyvolává paniku.

Ten zatracený parchant se neustále vrací. Moje žena říká, že si jí oblíbil. To člověka rozhořčí, ale alespoň že si neoblíbil mě.

 

8

Zkusil jsem to z holubicí, protože neustále strategicky znečišťuje… vlastně úplně všechno.

 

9

Holubice si asi oblíbil mě, když se včera vrátila, dokazovala mi to velmi netradičním způsobem. Řekl jsem si, že to s ní zkusím,

 

10

ale po tom co udělala za sedm dní, jsem jí nekompromisně vyrazil.

 

11

Jenže holubice se nedala. Zase se vrátila zpátky a z nějakého neznámého důvodu mi sebou donesla nějaké olivové listí. Moje žena tvrdí, že si mě snaží udobřit. Ale na to já jí nenaletím. Nechávám jí pořád spát venku, i když jsem díky ní zjistili, že už se někde vynořila země. Vsadím se, že Skladatel to bude vydávat za svoje znamení.

 

12

Za další týden jsem se ještě jednou pokusil vyhodit holubici, a (chvíle napětí) nevrátila se! Myslím, že začnu slavit. Nová naděje, že se jich zbavím. Všech. Jednou. Snad…

 

13

Vypadá to, že země vysychá. Všude jdou v mělkém moři vidět mrtvoly všeho možného. Někdy už nejde poznat čeho. Brzy budeme moci vystoupit na zem, my - hrstka živočichů, poslední co zbyla. Doufám, že je Skladatel spokojený.