Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prosebník

23. 09. 1999
1
0
1263
Autor
zámek

... sponntánní, s jasnou hlavou a toužícím srdcem ... chtěl jsem ...
... ale Ona tomu nepřikládala tu váhu, kterou jsem v tuhletu báseň vložil ...
... čas zahojí rány a mně se derou slzy do očí, když si vybavím Její reakci
ihned po přečtení ... a tak jsme se stali alespoň dobrými přáteli. Děkuji.

Nemůžu číst a nemůžu psát, když topím se v touze, boj nemohu vzdát. Chci po ní víc, než mi může mi dát, to je proč trápím se, proč nemohu spát. Hledám-li slova jen spěch a zmatek, smějí se na mě od zavřených vrátek. Klíček jsem zahodil, když našel jsem štěstí, teď rozvaha chystá se dát ránu pěstí. Stydím se, ležím tu s bolestí v tváři, srdce mé nechápe, jen láskou září. Utírám krev, cítím jak bije, musím mu věřit, ač uštklo jak zmije. Vzdávám se, cítím už, jak berou mě křeče, pláču tu radostí na kolenou kleče. Na rtech má smích, přec slzy zde roním, "Tak lásko otevři, to já na Tě zvoním!"
Dafne
22. 02. 2000
Dát tip
Sice smutné,ale realita je už taková.Jen to umět vystihnout.Myslím,že se ti to povedlo.

Prokletí
20. 01. 2000
Dát tip
chm?...
m.

kačka
14. 10. 1999
Dát tip
Mluví mi to z duše, jen v opačném směru - k němu. Moc se mi líbí. Tip.

slavek
23. 09. 1999
Dát tip
Na rtech zaschlou kapku krve.
Sladkou a hořkou zároveň.
Stejně nyní, jako prve,
padám ústy na oheň.

A znova vstávám z popela,
ruce zvedám k nebi.
srdce žhavé do běla,
buší - sliby chyby.

Slzy, kapky rosy studí,
slzy, duši vyčistí,
pláčí bohatí, i chudí,
kapky padaj do listí.

Zvoníš, křičíš za dveřmi,
prosíš:"lásko, otevři!"
ne prosím nevěř mi,
horká krvi, vři!

Chceš-li plakat, klidně plač.
rameno nabízím.
ne neděkuj, nemáš zač,
co zasel jsem, to sklízím.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru