Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Vánoční romance
datum / id06.12.2006 / 225758Vytisknout |
autorexorcista
kategoriePovídky
upřesnění kategorieale možná i pohádka
zobrazeno2682x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůVánoční soutěž,
Prolog
Několika z vás jsem tohle dílko sliboval už háfo týdnů

Takže tady je.

Psal jsem ho čtyři a půl hodiny a kleknul mi Word, takže jsem dost utahaný abych to sám znovu kontroloval a nemohu ani donutit počítač, aby to uďál za mě...pokud dopadnete nějaké chyby (věřím, že tam jsou), dejte mi vědět.

díky díky díky moc

:)

(a k názvu dodávám, že se zůčastňuji té VÁNOČNÍ SOUTĚŽE)
Vánoční romance

        Hnal se nocí. Rolničky zvonivě vyřvávaly do okolí chronicky únavnou melodii radosti. Jako každý rok. Jako každou vánoční noc. Věděl, že ten druhý tam někde venku čeká. Rukou v baculaté rukavici bezděčně pohladil kabát. Boule na něm nebyla ani z daleka nenápadná. Podíval se dolů, pod sebe. Ubíhající koberec tmy, protkávaný sem tam korálkem osvíceného okna. Zachvátil jej silný stesk po světlech velkoměsta. Když se bleskově proplétal mezi mrakodrapy a náhodní chodci si ukazovali na oblohu a šťastné, baculaté tváře se jim roztrhávaly masitými úsměvy. Když, pohrdaje zastaralými komíny a falešnými krby, procházel do pokojů dětí. Vždycky tam byla. Společně s talířkem. A v ní mléko. A sušenky na tom talířku. Dokázal z několika malých soust poznat kdo je pekl, zda jsou kupované nebo domácí. Nejraději měl s rozinkami. Nesnášel čokoládové chipsy. Lepily se na vousy a zuby. Hluboce si povzdechl. Instinktivně vycítil drobnou odchylku od kurzu. Opatrně uchopil otěže a srovnal spřežení. Kdesi vpředu se mihnul slabounce červeně zářící čumák. Letěl dál. Nocí.

***

Nebyla mu zima. Seděl sice na sněhu a kolem mrzlo až praštělo, ale jemu zima nebyla. Nikdy. Číhal. Musí projet tudy. Trochu zavrtěl zadkem, ale jen tolik, aby ulevil svalům a při tom neroztřásl nízkou jedličku, pod kterou se schoval. Podrbal se na hlavě přes čepici s kožíškem a upravil ladění na starém, ruském noktovizoru. Vždycky vycítil, když měl v rajonu škodnou. A nikdy to nenechal jen tak. Tohle je jeho území. JEHO! Nikdo nemá právo si sem jan tak napochodovat a brát mu práci. Sebral ze země podlouhou trubku a znovu překontroloval spoušť a zaměřovač. "Charaščo." Ruská technika je vyrobena pro ruské podmínky. A ruský národ. Usmál se pod vousy. Najednou...sotva na hranici slyšitelnosti, zaregistroval zvuk rolniček. Oči pod okulárem noktovizoru divoce blýskly. Je tu!

***

Cítil, že cíl už nemůže být daleko. Pod ním vymizela všechna světélka. Nahradil je potěmnělý koberec ruské tundry. Hnusná, zmrzlá a temná pustina. Poťukal na zelenkavě zářící monitor, uložený na sedačce a omotaný izolační páskou tak, aby nemohl vypadnout. V pořádku. Měl nervy napnuté k prasknutí. Pokud se do této chvíle ten druhý neozval, mohl útok přijít každou vteřinou. Připadalo mu, že na sobě cítí všudepřítomné oči. Pevně stisknul otěže. V té chvíli se na monitoru vykastrovaně rozezněl alarm. Vytřeštil oči na zelený bod, který se nechutně rychle blížil ke středu kružnice. "FUCK!" Ujelo mu. Chňapnul po jedné z páček a zalomcoval s ní. Za obézní siluetou saní se rozsypaly tepelné nástrahy. Hořčík na nebi vykouzlil zelenozlatý, tančící den. Trhnul za opratě. Sobi trénovali únikové manévry nesčetněkrát. Reagovaly okamžitě. Saně opisovaly na nebi složité křivky a pak se z nich vysypala i druhá várka termálních pastí. Někde vzadu se ozval výbuch. Ale monitor už zase vyřvával svou chmurnou nótu o raketě. Vypotřeboval všechny pasti. Nasoukal se do postroje padáku a otěže přivázal ke kolíku na saních. Protiletadlová raketa S2M se již dala rozeznat pouhým okem. Nasupeně ji okamžik pozoroval. Pak chytil do ruky vycpávaný batoh se zimním maskováním. Byl vybaven i družicovou signalizací...to jen pro případ, že by mu během seskoku někde vypadl. Čtyři sekundy po tom, co vyskočil a zatáhl za skobu padáku, dostihla raketa saně. Rozervala kevlarové pláty a explodovala v oslnivém záblesku. Ještě zaslechl tiché zakviknutí jednoho ze sobů. A pak už jen ticho, rušené šuměním černého křídla, které se pomalu snášelo k zemi. Kde už čeká ten druhý.

***

Sledoval dalekohledem výbuch. Na zemi se kouřilo ze dvou výmetných hlavní. Dostal ho. Podezřívavě propátrával oblohu, ale byl oslněný výbuchem. Dokud neuvidí tělo, nebude mít jistotu. Na záda si hodil podlouhlý stín a druhý, kratší, zvednul ze sněhu. Podržel si ho před očima. Kalašnikův automat byl omotán bílými hadry a začerněn sazemi aby neházel odlesky. Pokýval trochu hlavou. Zvedl ruku nad čepici a pohladil láskyplně hlavici berly Mrazilky. Pro štěstí. Ať vyhraje ten lepší. V mírném předklonu se tiše rozběhl zmrzlou plání. Kdesi na obzoru na zem dopadaly poslední zbytky saní a sobů.

***

Jakmile se dostal na zem, zmuchlal padák a narval ho pod malý stromek. Několik sekund zrychleně dýchal. Pak vytáhl z brašny na nosném řemení navigátor GPS a zapnul ho. Překontroloval směr a grid momentální polohy. Měl před sebou asi sedm mil neznámým terénem. Vypnul navigátor a schoval ho zpátky do brašny. Z přední kapsy batohu vyndal PDW F90 a šest zásobníků. Munici zasunul do příslušných kapes na řemení, samopal si připnul na posuvný řemen a nechal ho viset pod pravou paží. Nakonec z míst, kde se rýsovala pod rudým kabátem boule, vytáhl kratší verzi pistole Desert Eagle zvanou Jericho. Zásobník vyklouzl s tlumeným klapnutím. Překontroloval munici. V pořádku. Zbraň znovu nabil, zatáhl závěr do zadní polohy a pak ho nechal s tichým cvaknutím naolejovaných součástek zapadnout do původní polohy. Jericho se znovu uhnízdilo v podpažním pouzdru. Nakonec otevřel batoh, chvilku prohlížel obsah a když ho se souhlasným mručením zavřel, navlékl si jej na záda. Několik okamžiků naslouchal okolí. Bylo ticho. Někde praskla zmrzlá větev a s tlumeným žuchnutím se poroučela do závějí kyprého sněhu, pokrytého zmrzlou krustou. Nechtěl věřit, že to ten druhý vzdal tak rychle, ale měl tu práci, která se musela udělat. Vydal se na cestu.

***

Určitě ho dohání. Věděl to. Postupoval rychle i přes hluboké závěje. Jednou za čas se zastavil a větřil velkým nosem. Pak vyrazil s nezmenšeným odhodláním kupředu. Když došel k malému plácku s nízkými jehličnany, zarazil se. Oblast byla poseta šlápotami. Chvilku místo prohlížel a pak vytáhl z jednoho stromku černý smotek padákoviny. Ostražitě ji očuchal. Začal balík rozmotávat a zápasil s padákovými šňůrami. Najednou z látky něco vypadlo na zem. Nestačil ani zaklít. Bleskově hodil své rozložité tělo mezi stromky, převalil se co nejdál to šlo a rukou si zakryl oči.

***

Když někde za jeho zády vyšlehla záře plamenů, věnoval jí jen krátký pohled a pohrdavé pousmání. "Dasvidanija" prohodil se silným texasským přízvukem a ukázal tím směrem vztyčený prostřeníček. Gesto se bohužel úplně ztratilo v huňaté rukavici. Pak si odplivl, chytil rukou PDWčko a vyrazil na další cestu. Měl před sebou větší polovinu trasy a noc se už za chvilku přelije do nového dne. Nechtěl přijít pozdě.

***

Vyplivnul na sníh rudou slinu od krve z prokouslého retu. Třásl se vztekem. Fosforový granát. Zbytky stromečků zdecimovaně hořely a zamořovaly okolní krajinu mrtvolně bledým a blikajícím svitem. Strhnul si ze zad berlu Mrazilku a složitě s ní zamával. Prudký poryv větru se zakousl do zbytků fosforu a rychle je zmrazil až ohořelé dřevo praskalo. Divoký severák se zvednul nad planinu a rozevlál starci bohatý plnovous. V jedné ruce s berlou a ve druhé s automatem vyrazil po vyšlapané pěšině.

***

Vítr byl skutečně nepříjemný. Vzpomínal na jemný průvan mezi mrakodrapy. Voněl po autech, parfému a hranolkách a hamburgerech z obchodu přes ulici. Tolik mu chyběl. Tak strašně moc. Vichr mu rval vousy a čapku s bílou bambulkou na konci. Uvědomil si, že postupuje pořád pomaleji. Nebyl stavěný na takový terén. Asi dvě míle někde před ním se rozkládal výzkumný tábor. Americký výzkumný tábor. Velitel výzkumné skupiny sebou vzal do ruska malého synka. Přesně toho synka, který napsal dopis Santa Klausovi. Žádal o dárek. Mechanicky sáhl na záda, kde ohmatal batoh. Je tam. Prcek dostane oč si napsal. Tak, jak to má být. Bum! Padnul na sníh. Na boku ucítil horkou vlhkost. Bez míření vystřílel dlouhou dávku do prostoru za sebou a vytáhl hořčíkovou louč. Narazil jeden konec o stehno. Pláň rozzářil chemický plamen mrtvolným svitem. Rychle louč hodil co nejdál od sebe a uskočil. Znovu projel šedesátistupňový perimetr dávkou a vyměnil zásobník. Ten druhý musel být někde za hranicí viditelnosti. Napjatě osahával očima okolní tmu. Louč syčela a prskala. Dlouho nevydrží. Už to není to co bývalo. Rozmýšlel se jestli běžet v táboru. Ne. Nechce inkasovat další ránu do zad. Teď a tady. Klečel ve sněhové závěji a pozoroval okolí. Sníh před ním rozprášilo hejno projektilů. Dvěma skoky se vzdálil úplně ze světelného kruhu a vystřílel další zásobník směrem, kde předpokládal toho druhého. Vytáhl zásobník ze sumky. "Niet!" Hlas byl tvrdý a severák, co se neustále hnal kolem, jako by jen zdůrazňoval každé písmeno. A zněl ze zadu. Odhodil zásobník do sněhu a pustil PDWčko z ruky. Pomalu se otočil. Stařec na něho mířil masivním Naganem. Ve druhé ruce držel berlu z ledu. Kupodivu se zdála být o moc nebezpečnější než pistole. Oči pod hučkou s opelichaným kožíškem zlobně žhnuly. Bylo nad míru jasné, že milost se dnes na jídelníčku neobjeví. "Sabaka!" Procedil stařec sevřenými zuby. " Well..." Červená rukavice s lemem z hranostají kůže vystřelila kupředu a zachytila zbraň. Štěknul výstřel. Druhý. Nagan zapadl do sněhu a postava s batohem strhla starce na zem. Berla odlétla někam stranou. Sáhnul pro Jericho, ale než ho stačil vytáhnout, do předloktí se mu zabodl bajonet. Stařec divoce zařičel a dvakrát ho praštil vlastním čelem do hlavy. Před očima se mu udělaly hvězdičky a na okamžik nevěděl kde je dole a kde nahoře. Schytal další ránu. Tentokrát do žeber. Další. A zase. Znovu. Starcovi pěsti se podobaly bucharům. Zaregistroval praskání a každý nádech se změnil ve výlet krajinou bolesti. Padnul na záda do sněhu a dávil krvavé zvratky. Ucítil tlak na prsou. Oči mu ukázaly rozmazaný obraz starce s bajonetem v ruce. "Maj...lend!" vyrazil ze sebe stařec a seknul pod bradu. Ještě vzdáleně zaregistroval bublání ve vlastním hrdle. A pak už nic. Velké, všeobímající a teplé nic.

***

Stařec obrátil tělo na břicho a stáhl z něho batoh. "Eto moja rabota." poučil zakrvácenou mrtvolu, která se už začala pomalu ztrácet. Pak se otočil a vyrazil směrem k výzkumnému táboru. Cestou těžce a namáhavě dýchal.

***

Děda mráz seděl na padlém kmenu. Před sebou měl krabici ořechových sušenek s čokoládovými chipsy. Chroupal je a zapíjel kondenzovaným mlékem v plechovce. Některé zvyky těch cizáků nebyly zase až tak špatné. Díval se směrem, odkud přiletěl ten v červeném kabátě. Zamyšleně drtil sušenky a dropty mu padaly na vousy a do klína. Nebylo to lehké. Bylo to dokonce těžší než minule. Vždycky si ale své právo vydobil. Zapil mlékem a odhodil práznou plechovku. Příště přijde další. Cítil to. Ale on bude připravený. Tohle je jeho zem, jeho rus. Zvedl se a sebral berlu Mrazilku. Jenom jeho.

 

 

 

(sem by se asi hodilo napsat nečo na způsob:" Autor přeje krásné svátky, hodně dárků a šťastný nový rok".)

(jenže autor nemá rád vánoce, dárky dává svým blízkým z lásky celý život, ne jen ve státem akreditovaný svátek a nový rok by nejraději zakopal hned vedle černobylu, takže promiňte, pokud vás to rozesmutní, ale nic nebude)

 

A mějte se co nejlépe ;)

Majkii

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.12.2006 16:28:30exorcista
grandiózně...a zkus to trumfnout :)))
18.12.2006 10:27:49pozorovatel
výborně!
17.12.2006 20:33:19exorcista
che che che...ale jo, prozo, proč ne...

...stejnak už tam budu kvůlivá hlavnímu programu, tak je toprašť jako uhoď ;)

rebecca mi vystředila čásek na tři dílka a úvodník (pravděpodobně...psal jsem ho)

takže klíďo...

čauec :))
17.12.2006 19:12:06pozorovatel
si přečtu později
a nechceš to přijít přečíst?

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.