jednoslabičná

Teď čas je tich a kol je klid

Tak slyš tu zvěst z dob kdy čas byl mlád.

Byl muž, ctný rek

ne stár, spíš mlád jak hoch.

A sil měl dost.

On a kůň teď jdou v dál

S ním houf.

Muž jak muž v šik jak roj

A směr je hrad.

Je klid a den má svůj svit

Tam v hvozd se dal ten houf, pak přes lán, dál a dál

Strom i pták je tich.

Kol jas.

Však pssst!

Tam v dál pni svůj sluch

Slyš ten hlas

Spíš sten a pláč

Teď zmlk..

A pták se vznes

Ten pták jenž v čerň má šat

Pták zná lkát a ví proč

Slyš tu řeč

To píp pták jenž ví, že smrt má hlad.

A zas ten zvuk jenž znáš jak pláč

když z žen jde bol a žal

A hleď tam v dál..

Pár skal a u nich dub

A tam.. pár pout.. a v nich...

Kdo byl tak tvrd

že v past tu vrh tu jednu z žen?

A muž ač mlád, má cit

Kdo jel by dál

Teď buď jak rek a chraň ji sám

Má sto krás

Je to dar

V oku jas jak laň, líc jak květ

a hruď má jak sen

Tak čiň co znáš

jak muž zmař ten trest jenž ji stih

A pták zas krák svou zvěst

Však rek je hluch

A sní jak čin  mu dá tu z žen jež má teď bol

Pták zmlk..

Zlá zvěst!

Jen hleď, je lstí ta kost

Dme hruď a ret dá blíž

Však slyš, že zlá je to past

Jsi muž a rek

však s ní jsi sláb

neb ta zná dát ti v šanc svůj vnad

Ten hoch je bloud

je mlád a je muž

Jak kluk tu stál, zrak pás

Proč žít jak mnich?

Byl rád, že zří ten skvost.

Hlas změk

zrak zvlh

úd vstal

Je mlád, chce žít svůj sen

Chce bál a zpěv, chce kvas, chce rej

a tak sní

Však na sny zlý je teď čas!

Buď tich

a ztiš svůj chtíč i třas

Teď dej se pryč

sic past v svůj chřtán tě zve

Věř, že pták ví

on zná tvůj zmar

Ví proč tak křik

Je pán těch zpráv

Rek vzal meč a ťal

hned spad pár pout jenž jí tisk dlaň

A ta, jež zve se had, má jen smích

Jsi můj host a tvá je teď číš

A muž hned rád srk kvas jak med

A pil tu med i smích s tou lstí

Jen pták, jenž za šat má čerň, to ví –

- ten smích je jed!

Však laň zná lhát jak had

Vem číš a zas pij

A roh si vem a hrej

Jen trub a tím mě těš!

Tvář rdí se jí v té lsti, však ví co je cíl

Jsem muž

a znám bít se jak rek

to řek si sám

A teď ta kost chce bych jí hrál

Proč ne

Je žert hnát vzduch z plic v ten roh...

A tak vzal roh a dul

Zvuk zněl..

V tom ryk a křik

A děs!

Houf žen sem vtrh jak roj

Teď máš mít strach

i tvůj kůň už prch

Zlá seč,..

Kdo moh ten ťal

či v běh se dal než pad

Houf žen jak saň

jež má sto hlav

Meč, luk i šíp zná ten boj vést

A muž jak muž, ten i ten

teď zří svou smrt

Roj much má tu svůj hod

Kdo pad je pryč

kdo žil byl jat

Houf žen teď řve – však pryč je rmut –

je to křik a smích, jak rek když zvlád svůj boj

A rek jenž v past byl vhnán

teď klel jak čert či snad sám ďas

Teď ví, že měl mít strach, když pták tu krák

Však pryč je čas, kdy měl to znát

Tlak pout a dřev mu láme vaz

A žal rve tvář

Je sláb

Teď zří, že smrt má žně

Sen je pryč

Je tma jak noc

A zlý je čas

Kdo ví, kde teď je bůh

snad i on má svůj žal

*o*b.