Skrývám všechno vším

příliš mnoho světla
pak už je všechno jedno a psát lze cokoliv:
buvol povalil leknínovou květinku a ta mu spílala a byla ráda
nechci
nechci to tak nech ji být ne nemám k tomu žádný vztah
tady kdesi příliš mnoho světla než abych mohl cokoliv cítit

sáro je jaro
aneto je zima
aneto už zas je zima a ty jsi tak křehká
buď bych se oběsil nebo podřezal nebo totéž

všechno je to jen neskutečná legrace na jejímž konci se vidím sobcem
a nemůžu přestat příliš mnoho světla a tmy ohlédni se v hněvu? v běhu?
jsem špatný člověk špatný a kdo může říct špatný a dobrý no nikdo
a přece mi nikdo nemá právo brát právo označit něco za sračky
je mi zle tak zle že už je mi líp jen tím, že to neřeknu

někdo mi ublížil a nemá smyl si o tom cokoliv myslet
někdo mi řekl co jsem a ztrácí pro mě smysl slovo smysl
je to absurdní / nebo slovo slovo neřekne vše
absurdní? radši mlčet musím se zkrčit

aneto promiň že tě do toho pletu, smajlík
nemůžu se pohnout z místa pak všechno je totéž
ohryzat se nebo se oběsit nebo raději nic
nebo už konečně uf a je dobře jenže ono ne

---