Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
obdarovaní a prokletí
datum / id13.12.2006 / 226677Vytisknout |
autorexorcista
kategorieMIMO
sbírkaSešity,
zobrazeno2635x
počet tipů8
v oblíbených1x
zařazeno do klubů..skladiště skvostů,
Prolog
hmm...nechci o tom mluvit


...vážně ne.
obdarovaní a prokletí

Seděla u okna a přes nahé nohy měla přetaženou deku. Nerozsvítila si. Dívala se z okna a velice pomalu a téměř neznatelně se pohupovala dopředu a dozadu. Ruce měla složené na kolenou.

„Děje se něco?“

Pootočila hlavu mým směrem, ale nepodívala se na mě.

„Mmm…ne…nic, jen tak přemýšlím.“

Přetočil jsem se a dolezl k ní. Topení jelo na noční provoz. Bylo mi zima. Natáhl jsem se pro polštář a dal ho ke zdi, opřel jsem se o něj a položil jí ruce na ramena. Lehounce sklouzla a opřela se o mé tělo.

„ O čem?“

„ Je to taková hloupost…nic, co by tě zajímalo.“

„ To nemůžeš vědět, no tak, povídej.“

„ Je láska prokletí nebo dar?“

„ Cože?“

„ Tak vidíš, neměla jsem ti to říkat.“

Trochu trucovitě natočila hlavu ještě víc k oknu. Nadechl jsem se nosem. Chtělo se mi spát.

„ Ne…jenom…trochu moc filosofické téma na tuhle hodinu, ne?“

Dívala se oknem ven na stromy a jejich koruny. Neslyšně se kývaly ve větru sem a tam, sem a tam. Zívnul jsem.

„ Pojď spát, probereme to ráno…co?“

Hlava jí trochu spadla na prsa. Poslouchal jsem jestli nepláče. Nic. Oči se mi zavíraly únavou.

„ Jenom mě to napadlo…chtěla bych to vědět, víš?“

Překulila se na postel a přelezla až k polštáři. Lehl jsem si k ní a hladil ji na rameni. Choulila se do klubíčka. Už jsem skoro znovu spal, když řekla:

„ Myslím, že ty jsi obdarovaný, ale já prokletá.“

Byl jsem jako zmražený. Očima jsem bloudil po jejích vlasech. Nějak mi nedošlo, co na to říct. Otočila se na bok a políbila mě.

„ Dobrou noc, miláčku, sladké sny.“

***

Sedím u okna a ona spí. Dívám se ven. Koruny stromů se pohybují sem a tam, sem a tam, jak s nimi tančí vítr. Vím, že dnes už neusnu. Ale to je v pořádku. Mám toho strašně moc k přemýšlení. Strašně moc.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.07.2007 13:40:20alterego černý kocour
jak to dopadlo...
17.06.2007 23:59:27těša
chudák kluk, měla bejt zticha.
*
08.04.2007 18:18:13pivnik
ta slecna ma v mnohem pravdu...
11.03.2007 19:10:58Annatar
Juj, tak to je dobrý, nejdřív jsem si říkal, takovýhle úvahy jsou snad v každý druhý, ale nakonec to dopadlo zcela jinak. Hm, smekám, že jsi nezabrousil do bezbřehého klišé, jako je spojení bezbřehé klišé, a že jsi to tak pěkně utnul. Možná bych skrouhl podhvězdičku, ale počítám, že má své důvody, tak už do toho nekecám, řekl jsem toho až až.*
24.01.2007 09:08:12mořský koník
málokdy se to shodne... i láska někdy bodne... je to jako /s/magnety... a kdo miluje víc, je prokletý... *
14.12.2006 14:06:49Sierva.Maria
Odi et amo
14.12.2006 08:47:38Rabb
..přiměřeně vkusně popisné, necháváš místo čtenářově fantazii.
..a to atmo!!
*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.