Z předrán...

Mezi tmami

v lampách rozžínání

stély polostínů

nebo věčnost tohoto dne

půlnoc šumí světly

můrami hořícími na sklech žárovek

plameny pekel v útrobách neonů

horkýma očima za stíny víček

rudými jazyky uvnitř úst

když o pomoc šeptáme

do lanoví

a ráno voní větrem

vlny uléhají

a břehy se jen zdají

že tu byly

a kdo tuto noc nemiloval

ten snad spal

smrtí nebo snem

voněla jsi

když havran ve tvých očích

odlétal

svléci se tak

ze svých bolestí

jako had

po celou noc