Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NETYPICKY V LESOPARKU

31. 10. 2008
0
0
1974
Autor
fungus2

Jedno ráno mě napadlo, že bych se mohl projít po lesoparku, co se nachází u sídliště. Neunikla mi však ta skutečnost, že je dost hustá mlha. Ta zapříčinila to, že jsem poněkud ztratil orientaci a prodíral jsem se porostem. Vzápětí došlo k nárazu do jakési postavy, která se za výkřiku ocitla na zemi. Já jsem rovněž spadl, přičemž se mi v rukou ocitla velká kamera. A v její obrazovce jsem pak viděl rozeřvaného muže.

„Proč tak řvete? Já vás filmuji. Vypadáte strašně blbě!“ řekl jsem mu.

„Okamžitě mi tu kameru vraťte! Narušil jste mi přímý přenos natáčení dokumentu o mlze pro sídlištní televizi!“

„Tak aspoň v tom dokumentu bude pasáž o vás, jak v ní nadáváte.“

Muž se ještě více rozkřičel a vrhl se na mne. A tak mnozí diváci viděli rvačku dvou lidí v mlze, honičku mezi stromy a jejich úprk do mlhy.

  Díky ní se mi kameramanovi podařilo utéci, načež na zamlženém palouku jsem zakopl o pařez, na němž někdo seděl.

„Co blbnete! To jste mě nemohl přeskočit?“ osopil se na mne muž.

„Já si váš všimnul teprve až teď. To je taky pitomost sedět na pařezu.“

„Já jsem tady na houbách!“

„To těch hub moc nenajdete, když tady takhle budete sedět.“

„Když mi pomůžete vstát, tak určitě nějaký najdu! Já se totiž přilepil ke smůle!“

„To jste teda udělal pěknou blbost, že jste se posadil na pařez, kde je smůla. To na něm nebyla cedule, že se na něho nemá sedat? Na lavičkách, co jsou natřené, se přeci dávají.“

„Co to melete? Radši mně pomozte!“

A tak jsem mu tedy pomohl, přičemž se ozval hlasitý zvuk trhající se látky. Muž se poté chytl za svou zadnici a rozkřičel se. Opět jsem zažil útěk v mlze mezi stromy, který skončil během po chodníku. Po chvíli mé pozornosti neunikl můj soused z patra pan Bezoušek v teplákové soupravě. K mému překvapení také běžel.

„Neběžíme náhodou stejným směrem?“ zněla má otázka.

„Asi ano. Ale byl bych radši, kdybyste se mnou neběžel,“ sdělil mi. Přitom naproti nám běžela mladá žena ve sportovním oblečení. Oba jsme se za ní otočili. Já jsem však vzápětí narazil do sloupu a poté jsem vsedě otřesený sledoval, jak se pan Bezoušek za ní rozeběhl.

 Mlha se začala pozvolna rozplývat, když mou pozornost upoutala válcovačka, která se nacházela na nově budované silnici vedle lesoparku. Už ani nevím, co jsem to měl za nápad do ní vlézt. Vím však naprosto přesně, že se mi jí podařilo uvést do pohybu. Asi jsem chtěl stavbařům ušetřit práci, ale válcovačka náhle ze silnice sjela. Měl jsem snahu jí zastavit, což se mi podařilo. Jenže mezitím ona vjela do nového supermarketu, který se zrovna slavnostně otevíral. Hodně lidí se na mne zkoprněle i pak naštvaně dívalo. Na nějaké omluvy jsem neměl čas, a tak mne nenapadlo nic jiného, než prchat do lesoparku s rozkřičeným davem v patách.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru