Ráda poslouchá Beethovena

Andulka Šafářová, coby mladá slečna,  seděla  za klavírem a dlouze monotónně, téměř v transu, hrála Měsíční sonátu. Vedle ní na židli leželo pouzdro s Flórou - její flétnou. Měla slzy v očích. Byla osamělá a doufala , že odsud bude moci brzo zmizet.

VEZMĚME DÍVKU JAKO JE TAHLE A DEJME JI DO PŘIROZENÉHO PROSTŘEDÍ - TŘEBA DO KAVÁRNY.

Není to tak dávno , co zavřela Floru do futrálu spolu se svým snem. Z toho všeho jí zbyli jen bolavé nohy a otupělý nos.
Ještě před rokem roznášela talíře, aby se udržela na škole. Teď ty talíře roznáší, aby se udržela na živu. “už jen hodinu…”, Utěšovala se duchu a bezděky se podívala z okna. “Kašlu na to, vrátím se do Skotska a budu učit děti hrát na flétnu.”

PO CHVÍLI PŘICHÁZÍ CHLAPEC, KTERÝ HLEDÁ PROBLÉM S DÍVKOU, JAKO JE TAHLE.

Dave nechápal proč tu holku musí vidět.Už viděl mraky krásných holek. Paul byl ale neoblomný.
“Bydlí u mě. Je prostě úžasná. Nejen že je nádherná, ale zpívá.Rozumíš? Zpívá! Úchvatně. Fakt.”
“Hmm.”  Davidovi to bylo dost jedno. Chtěl založit kapelu spolu s kamarádem z dětství a potřebovali zpěvačku. Omylem se Paulovi zmínil a ten si zřejmě dal za úkol, že ji najde.
Chtěli vstoupit do podniku, ale hned u vchodu je zastavil jakýsi maník, že tam nemůžou, že je to podnik pro slušné lidi a ne pro pobudy. A tak se otočili a šli. Ann si všimla, že se u dveří něco děje. Uviděla svého kamaráda v doprovodu jakéhosi individua, jak se snaží jít dovnitř.
Individuum se přilepilo zvenku na sklo a do sražené páry vycházející mu z úst jí psal zprávy: “Jsi krásná” a pak zas: “Miluju tě”. Její šéf se k ní přitočil se slovy: “Doufám, že ty dva neznáš.”
“Ne”, řekla rozhodně.
Daveovi se líbila. Opravdu líbila.
Když skončila, ty dva stáli na rohu. “Co si jako myslíte, že děláte? Chcete, abych přišla o práci nebo co?”
“To je David.” Ignoroval Paul její výtku. “Už jsem ti o něm říkal.”
“Ahoj.” Zamumlala přes rameno.
David se sesul na kolena a odpověděl: ”Vezmeš si mě?”

KDO VÍ, CO SE ROZHODNOU DĚLAT, KDO VÍ, JAK TO S NIMI DOPADNE?

Byla noc a ona seděla u sebe doma, hrála na varhany a zpívala. To by nebylo divné, to dělá pořád, ale je divné, že tu s ní někdo je, že je tam tahle osoba. Má půlku vlasů červenou a půlku tyrkysovou, na nose má brýle, co byly přiloženy k balíku Kellog´s  lupínků a jsou ozdobeny tygrem Tonym. Po kožešinovém límci mu stéká čůrek zaschlé krve z propíchnutého ucha. A je totálně sjetej.
Zná ho jen pár hodin a ví, že právě teď se děje něco mimořádného.

JÁ BYCH TO RÁDA VĚDĚLA. TY NE?

Nejdřív byli tři. Ona, David a jeho kamarád Peet. Annie a Peet se příliš v lásce neměli a vystát se dokázali jenom kvůli Daveovi. Pak jich bylo pět.
Dave a Annie spolu žili, spali i hráli. Čtyři roky.
David přestal fetovat - Peet ne. V Bankoku nesehnal kokain a tak do sebe obrátil láhev whisky. Koncert zbyl na Annie a Davidovi. V tu chvíli věděli, že dál už musí jít jen oni dva.
Jako duo, ne jako pár.

RÁDA POSLOUCHÁM BEETHOVENA

Annie se odstěhovala o patro výš. Začali pracovat. Bolelo to, ale ona bála být sama v tomhle byznysu a věděla, že s nikým jiným, krom Davea, pracovat nechce a ani nedokáže.
Nazvali se Eurythmics - podle toho kroužku, do kterého chodila jako malá holka.
David psal hudbu, byl producent , manažer…
A ona? Doma v slzách psala ty songy, které ji snad vyvedou z bolesti.

MYSLÍŠ SI, ŽE PŘESNĚ VÍŠ CO CHCEŠ. JENŽE TO JEN POUŽÍVÁŠ JAKO ZBRAŇ PROTI MNĚ.

Ležela smotaná v klubíčku na podlaze. Strašně se pohádali. Plakala.
“Já už nemůůůůžu!”
“Takže končíš?” Zeptal se naprosto suše.
“Jo…” zašeptala
“Fajn, tak já si to tady nastavím a ty jdi!”
Ležela dál a vzlykala. Nemohla uvěřit, že to říká takhle. Zvedala se… Byla rozhodnutá. Opravdu. Kašle na to. Nemá to cenu. Jejich poslední deska propadla, jejich poslední singl propadl. Proč se trápit? Bude zas roznášet jídlo.
 Brala za kliku. Z druhého konce místnosti se ozvala melodie a ta ji připíchla k podlaze. Zavřela oči. Stáli k sobě zády. “Nech mě zpívat!” řekla. V tom rytmu slyšela mantru: “ Sladké sny jsou tvořeny tímto. Kdo jsem, že nesouhlasím? Cestuji po světě a sedmi mořích… Každý něco hledá!”

MIMOCHODEM, ŘEKLA JSEM TI, ŽE JSEM LHALA, KDYŽ JSEM CHTĚLA NOVÝ NORKOVÝ KOŽICH?

Začalo to Sladkými sny a vyklubala se z  toho noční můra. Chtěla dát lidem hudbu  a myslila si, ach, jak naivně, že jim to bude stačit.
Mluví se o ní jako o legendě a přitom je jen dcerou chudých rodičů z Aberdeen. Sprostá Andula. Žádná legenda. Je žena. Potřebuje k životu klid a ne hodinky od Cartiera.

MYSLELA JSEM JEN NĚCO ELEGANTNÍHO, ČÍM BYCH OBALILA SVŮJ CITLIVÝ KRK.

Stála s koštětem před televizí a brečela. Prošvihla to. Mezník v hudebním průmyslu a jeho vztahu k charitě. Live Aid - živě vysíláno ze dvou míst zároveň. Největší koncert v historii. A ona tam není, protože ji vypekl vlastní výrobní nástroj - hlas.
Na druhou stranu, není tak špatný být zase doma a ne v hotelovém pokoji.

SNILA JSEM JAKO TEXASKÁ DÍVKA…

Co vlastně chce? Co čekala? Že jeden den vyprodají stadion a druhý si, bez povšimnutí, dojde do sámošky???
Jak dlouho by asi trvalo, než by lidé zapomněli?…
Byla vdaná. Je rozvedená. Chtěla žít na samotě v lesích, ale brzy zjistila, že tam nevydrží, že nevydrží se svým mužem. Že něco stabilního se nedá postavit přes noc. Je jí třicet. Třicet!
Teď aby platila svému ex za to, že o ní nebude mluvit.

…DÍVKA, KTERÁ SI MYSLÍ, ŽE MÁ PRÁVO NA VŠECHNO…

Ke spoustě lidem se chovala jako k hadru na podlahu. Za spoustou lidí spálila mosty….
“To jediné zajímavé na tobě jednou bude, že jsi se mnou seděl v orchestru!!!!” Křičela na spolužáka, když prohlásil, že s ní nebude hrát, protože jim to jen kazí. Tenkrát se jí všichni smáli.
Odešla ze školy tři dny před promocí, protože nechtěla být flétnistka - chtěla být jako Joni Mitchell. Zpívat a skládat písničky.
Myslela si, že je dobrá, že na to má. Ale pak poznala Peeta. Peet byl schopen psát pět písní za den a všechny byli skvělé - tak dobrá zase nebyla a přesto to byla ona, s kým chtěli mluvit novináři, ona byla miláček publika, to za ní platili vstupné… Strašně mu ublížila jen svou přítomností. Neměla tam být….
Upřímně řečeno, teď má chuť spálit most za svým životem. Někoho si vzít a zahrabat se u košil a dětí. Konec konců, už má co vyprávět vnoučatům.
Myslívala si, že má právo zabíjet. Teď cítí , že má právo zabít tak akorát sebe.

…DÍVKA, KTERÁ SI MYSLÍ, ŽE BY MĚLA MÍT NĚCO MIMOŘÁDNÉHO.

Nestačilo jí Skotsko, musela mít Londýn. Nestačila jí ložnice, musela mít studio. A teď jí nestačí sláva a peníze, chce rodinu a děti.
Sedí ve vlaku. Má za sebou  komerčně nejúspěšnější desku. Vedle ní spí Dave. Vyschlo jí. Není už co napsat.
Během toho dlouhého čekání, kterým je prostoupeno turné, stihli napsat několik věcí. Vypadá to na další desku. Další turné…
Tohle bude další song.
Daveovi to tak vyhovuje. Usmála se. A ona?

RÁDA POSLOUCHÁM BEETHOVENA
 
“Jednou pohár přeteče, zlato.” Pomyslela si, když se na něj podívala

RÁDA POSLOUCHÁM BEETHOVENA
Enter
                          RÁDA POSLOUCHÁM BEETHOVENA
A ještě jednou…..
R Á D A   P O S L O U C H Á M   B E E T H O V E N A