Dávno

Padala jabka voněla a tráva byla po kolena panenská - tys je míval rád tenkrát jsem ještě byla dítě pod tričkem vzbouzela se žena a bylo tabu říct mi: Chci tě a smrtelný hřích milovat čert ví proč muže tolik svádí už pohled na květ v rozpuku že krev své krve hrubě zradí byť v myšlenkách jen po duchu když představami zpitý sedá u kríglu v pajzlu den co den a nedá mu to - ona nedá! jediná krásná z mnoha žen dokola kolem včetně družky jak ostré nůžky mysl svírá chtíč - podobá se neřesti kde umřel bůh kde chybí víra tam není řeči o štěstí a ono mi teď vážně chybí - kde tys mi brány zavíral je dokořán když se mi zlíbí jak beze smyslů otvírám a zbývá pachuť - lásky není jen poblouznění a víc nic panenská voní jabloň rodí ... Lásko už - prosím - pojď mi vstříc

---