Lednová

nad městečkem mlží
nejprve květy zpožděné magnolie
plaše vzhlédnou
včely na nich předtančily  konci,
žihadla stydlivě stočena
do háčků..
pruhy jim rudnou
vlaštovky utajily
přímou dráhu vzdušných tras

 ulice nepřipouští romantiku
dýchají zhluboka, křehce
a na kyslíkový dluh
poleva z betonu
..o Vánocích kelímky od svařáku

 všichni se tváříme opuštěně
a máme ty „ smutný oči “,
mezi slovy – zachraňte mě..

 krůčky nejisté
doleva
doprava
pohled nahoru
předjímá seberozklad
do země..
prokřehlá čekám na jírovce

 řeka mrzne, labutě se připravují
na večerní pozdravy
mláďata schoulená hlavami
do peří
čtyři světla na mostě
na který si vždy znova stoupnu
přeskakující stín
bije dláždění

 v hospůdce na břehu
zní smích a veselí
bez výčitek z nechtěnejch polibků
víš..
            to jmelí jsme zapomněli koupit