II. (rybník)

II. (rybník)

1.
Chodili se koupat k rybníku. Pokud počasí vypadalo slibně a nehrozil déšť, oblékli si něco lehkého
na plavky a vložili do batohu plastovou láhev s limonádou a menší hotovost. Z garáže vyvedli kola a
vyrazili.
Občas musel Petr kvůli své přítelkyni zpomalit, což mu ani v nejmenším nevadilo. Někdy mu cestou vyprávěla
o svých kamarádkách a samozřejmě také o Jarce. Doufá, se s ní u rybníka setká. Petr Jarku zná už dost
dlouho na to, aby si o ní mohl myslet, že je velmi společenská, bystrá a také přitažlivá. Přirozeně se o
její přitažlivosti Monice nezmínil.
Protože je rybník poměrně daleko, dorazili k němu zpocení a vyčerpaní vedrem. Tou namáhavou cestou se
pro ně stala možnost koupání cennější a žádanější. Obě kola k sobě zamkli, rozhlédli se, aby zhodnotili
kde bude vhodné rozprostřít ručníky a uložit své věci. Hledali prázdné místo v blízkosti svých přátel.
Jedno takové našli.
"Ahoj Moniko, poďte si sednout vedle nás", vybízel je Robert, u něhož ležela rozložená deka.
"Čus, jak to jde Roberte?", zdravil Petr. "Položíme si k vám věci, nevadí?".
Položili světle modré ručníky na trávu a začali se svlékat.
Petr skočil do vody bez dlouhého čekání a kraulem zamířil dál od břehu, do větší hloubky.

3.
Petr seděl na svém ručníku. Rukama se opíral o zem. Pozor pozvolný svah, který se po několika metrech
měnil v břeh. Monika ležena uvolněná vedle něj na břiše s rozepnutou podprsenkou, aby při opalování
nezůstala na kůži bílá místa.
Zůstali u rybníka ještě asi dvě hodiny. Potom uklidili své věci, sbalili osušky a s ještě vlhkými vlasy
zamířili domů.