...domů

Světlý si povzdechl. Procesí lidí, které dnes vyléčil, ho nezmohlo - naopak, při každém léčení získal ze Zdroje další sílu. Co ho trápilo, bylo dění ve světě kolem. Zároveň s tím, co odhalil svoje schopnosti světu, odhalil je i ten druhý. Opačný. A jeho doménou byla destrukce: nejen fyzická, ale i subtilnější: pod jeho demagogiemi se kroutily systémy a měnily na svůj pravý opak. Jeho jednotky chodili chaotickým krajem konce věků a šířily zmatek. Zmatek, zmar a žal. Někdo tu stál. Světlý zvedl hlavu, uviděl pyšného, tvrdě vyhlížejícího muže, který prostotou hlavního stanu Světlých očividně pohrdal. Muž podal Světlému svitek, otočil se a uháněl pryč. Světlý se chvíli soustředil a pak začal číst: Potřebuju s Tebou nutně mluvit. Přijď sám do Země nikoho. Neboj se, budu taky sám, neozbrojen. Je to důležité. - Temný Takže Temný se chce sejít... aby to nebyla léčka. Světlý se podíval do budoucnosti a viděl tam úlevu. Mělo to být k dobrému. Takže tam půjde. *** Světlý překvapivě pohlédl na postavu v temném rouchu. Toho muže znal - jako děti, ještě než odhalili svoje schopnosti, si nějakou dobu byli relativně blízcí. "Víš, proč to všechno dělám?" začal Temný místo pozdravu "Přišel jsem na to. Přišel jsem na to, proč kopu kolem sebe." "To mě zajímá," usmál se Světlý. Domníval se, že vyjednávání bude nějaká past, ale tady cítil upřímnost. "Nechci ovládnout svět. Nechci ani zničit ty systémy a lidi, které nenávidím. Uvědomil jsem si jedno: chci se vrátit domů, kámo. Chci se jenom vrátit domů." "A kde je tvůj domov - tady to není, že?" Světlý se snažil vcítit. Vcítit se do svého protivníka. "Ne... tady ne. Tady to žije, víš?" usmál se ironicky Temný. "Žije... a co je na životu špatného?" "Vůbec nic, samozřejmě. Ale na mě je to moc. Pořád se něco mění, pořád se něco nepředvídatelně větví, jinačí a seskupuje. Tam, odkud já pocházím je jasno. Jasně definovaná pravidla a struktury. Čistá logika." "Ale ne život. Strnulost." pravil Světlý smutně. "Život je pro ty, kteří ho snesou, víš? Já nechci žít, chci jen existovat. Jen existovat ve svém světě kde znám svá pravidla. Jen existovat u sebe doma. Sem se třeba dívat, víš... ale nebýt tu. Je to na mě moc, proto kolem sebe kopu a ničím systémy. Proto." "Aha... a co chceš po mně? Ty chceš..." pochopil Světlý. "Propusť mne, pane. Nech mě odejít domů. Má vojska mají rozkaz rozpustit se. Celá struktura beze mne přejde na tvou stranu - jen ti mí věrní, kteří patří do mého domova spolu se mnou se mě, pokud chtějí, chytí, a já je tam přenesu. Ale musím se napřed vzdát tobě - ale se slibem, že mě za to pustíš domů. Odpoutej moji duši, moje vědomí. To je jediné co chci. S tímto světem si dělej co chceš, já do něj nemám co mluvit." Světlý přemýšlel. Vcítil se do duše té bytosti a ano, byla to nejlepší volba. Dal ruku na čelo Temného a začal zpívat. Zpíval o odpuštění a propuštění. "PROPOUŠTÍM HO" ozval se zhůry hlas, na který všichni čekali. Tělo bývalého Temného se sesulo k zemi. Jeho nehmotná podstata rychle, metodicky a logicky mířila tam, odkud pocházela. Nyní bude šťastný. Nyní budou šťastní oba. Nyní budou šťastní všichni.

---