V tichu samoty

V tichu samoty, pouze a jen v něm, uvědomuji si, co pro mě Lásko vlastně znamenáš. A právě tehdy, když není lodí ani holubů, kteří by slova ... city mé doručiti mohli k bráně Tvého srdce, právě tehdy, marnou svou touhou, prohlubuji v sobě studnu bolesti. Sám. Tak strašně sám. Spoutaný svými vlastními žádostmi, láskou chovanou ve svém nejhlubším nitru. Na cestě bez konce. V propasti bez dna. Tak strašně sám. Pak každý krok je tak neuvěřitelně náročný, když nemohu Ti lásko dát, co mám a co tak rád bych Ti dal. Neslyšíš, nevidíš ... Tak kudy ? A já si myslel, že již vždycky budu si k Tobě umět najít cestu. Ale sám nemohu. Jakmile zřím Tvou tvář, jakmile v napsaných řádcích uslyším tlukot Tvého srdce, pak mohu se usmát. Jsem a nejsem sám. Tak moc Tě miluji. Tak moc, jak jen matka miluje dítě své. Tak moc, jak jen přítel může milovat přítele. Tak moc, jak miluje život člověk, jehož život již tolik stál. Hledám Tě, ale v rozběsněném moři bytí nemohu Tě nalézt. Zmatek mi vládne. Ale já ... ač silný, přeci ho nedokážu zahnat. Nemohu. Tolik po Tobě toužím. Po Tvém úsměvu. Po Tvém pohlazení. Již nechci býti sám. ... již nechci žít sám pro sebe, neboť toužím žíti v Nás, jen s Tebou ruku v ruce jít, až naplní se čas.

---