Dopis do rakve

Dopis do rakve Byla to opravdická ženská. Katolička každým coulem.Nikdy nechodila do kostela, modlitby uměla tak do jedné třetiny a neustále opakovala „Jebem ti boha“, „Svět stojí posraným navrch“, a když řekla třeba „kurva“ tak tím myslela opravdovou a nefalešnou kurvu. Měla černé dlouhé vlasy; byla krásná i ve svých osmdesáti /nosila spletený cop a voněla levnými konvalinkami./ Měla takovou škatulku; docela malá byla a schovaná za jejím jediným kožíškem z jakéhosi smutného a zjevně vyhynulého tvora. V ní celou svoji minulost. Dost málo, myslel jsem si. Opak byl pravdou. Prošla Terezínem, Auswitzem; její číslo vytetované na předloktí si pamatuji dodnes. Přišla o tátu, o mámu, jen sestra, co to táhla s Náckama, byla ušetřena všem těm podivnostem. A i když jí v koncentráku praskly plíce, kouřila jako všechny komíny světa. Neměla prsty na rukou a obočí si dokreslovala černou linkou. Byla zvláštní. Nikdy jsem nepoznal co je fikce a co není. Byla jako já. Narodila se, když začínala ta první velká válka. Umřela, když prohrála tu svoji poslední. Nevím, kde má hrob. Nevím nic. Snad podepsala za deset táců něco nějakým Jeséniům. To byla celá ona – pokus vs. omyl. To jsem i celý já. Díky žes byla, jebem ti boha, fakt že jo, díky. Jirka PS: Spi tvrdě jak chceš moje konvalinková královno s namalovaným obličejem a kožichem bídným až běda s falešnými zuby Tebe jsem miloval tebe miluji Cítím že to víš ***

---