Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaposledy?
13. 03. 2007
13
32
4715
Autor
avox
Jen ještě jednou, jako poprvé,
jen ještě jednou, možná naposledy
se srdcem sedřeným do krve
v jarním údolí zaslechnout lámat ledy
Jen ještě jednou, obejmout tvůj kmen
srdíčko vyryté už nevidět.
Snad naposledy nedosnít svůj sen,
za vrásky na čele se nestydět
Jen ještě jednou, dokud hoří svíčka
odložit názor krutě cynický
jen ještě jednou ať naděje nás hýčká
snad naposledy, ale navždycky!
jen ještě jednou, možná naposledy
se srdcem sedřeným do krve
v jarním údolí zaslechnout lámat ledy
Jen ještě jednou, obejmout tvůj kmen
srdíčko vyryté už nevidět.
Snad naposledy nedosnít svůj sen,
za vrásky na čele se nestydět
Jen ještě jednou, dokud hoří svíčka
odložit názor krutě cynický
jen ještě jednou ať naděje nás hýčká
snad naposledy, ale navždycky!
32 názorů
Stařec_007
15. 05. 2011
Nemyslím obsah jako obsah...
Já nevím jak to vysvětlit, necítím z toho stáří, cítím z toho to dítě ukryté někde uvnitř, v tom koutku duše...
Ale třeba to vnímám jinak. :-)
díky za tip, jen nevím, co je "dětská dospělost" Touha, když už život nenabízí příliš mnoho šancí, to souvisí spíše se stářím, nemyslíš? :-))
je z toho cítit dětská dospělost. (aspoň já ji tam cítím...) To, co všechno kolem postrádá...
*
aleš-novák
24. 05. 2007
o, jak to, že jsi tady ještě nebyl? co tě to napadlo, právě teď? ovšem mluvíme zdá se, každý o něčem jiném... :-)) stejně děkuji
aleš-novák
23. 05. 2007
Děkuji všem, moc, udělali jste mi radost
Ivo: v jistém věku to prostě přijde... tak jde život
Norsko 1: snažím se nebýt, ale občas to i pomáhá...