Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Smíření
datum / id05.04.2007 / 240295Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
zobrazeno2435x
počet tipů4
v oblíbených0x
do výběru zařadilPrint,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Smíření
Na jaře v ulicích města vždy vyraší davy lidí. Tak i Móše vyšel z domu - že byl právě Pésach, nesl macesy jedné chudé rodině, aby měla alespoň něco na sederovou večeři. Z druhého konce města pocházel Kristián - právě měl u sebe čerstvě napečené hostie a nesl je faráři do kostela. Velikonoce tu jsou co by dup.

Dup. Ano, dup.

"Podívej se, kam šlapeš, Žide! Vždyť jsi mi stoupl na nohu!"

"Ne, to ty nedáváš pozor na cestu!"

Strčili do sebe. Na zemi se válejí rozsypané hostie a macesy rozlámané na malé kousky. Oba muži na sebe nenávistně pohlédli.

"Modloslužba!" odplivnul si Móše, "Uctíváte obrazy! Neučiníš sobě rytiny ani..."

"Ty vaše macesy... co se o nich povídá... prý obsahují krev, krev nevinných,..."

Zablesklo se. Na zem sjelo trochu jasu a vyrostlo do zářící aureoly světla. Kde se vzal, tu se vzal, je tu anděl. Oba účastníci sporu strnuli a začali se třást.

"Jdete každý ke Světlu z jiné strany, ale kořeny máte společné," promluvil anděl, "tady je to krásně vidět." Ukázal na zem, kde se válely kusy hostií a macesů.

"T..t...tady?" zeptal se Kristián opatrně a bojácně.

"Ano, Kristiáne. Co víš o těchto hostiích - jak jim říkáte? Chléb, že? Proč jim říkáte 'chléb' ? Jsou to kousky nekvašeného pečiva."

Kristián se tázavě podíval na Móšeho. Ten pokrčil rameny. "Náš Pán Ježíš Kristus, budiž pochválen, nám tento chléb lámal o Poslední večeři." sebral nakonec odvahu.

"No dobře - ale CO to bylo za večeři? - To se učedníci a jejich mistr jen tak sešli, aby spolu pojedli? Nebo to bylo trochu jinak? Móše, co teď slavíte za svátek? Co si připomínáte za událost?"

"Nyní slavíme Pésach," promluvil Móše, "u příležitosti toho, že Mojžíš vyvedl náš národ z egyptského otroctví. Svátek se oslaví sederovou večeří."

"Večeříte mimo jiné tyto macesy, že?" usmál se anděl.

"Děti izraelské musely opustit Egypt rychle, než stačily zadělat na chléb a pojedli pouze nekvašené pečivo. Proto nesmíme mít v domě nic kvašeného a také jíme macesy - nekvašený chléb."

"Vidíš to, Kristiáne, sederová večeře. Poslední večeře Ježíše Krista byla rovněž takovouto večeří, oslavou svátku Pésach. Proto jedli nekvašený chléb."

"Takže macesy..." začal Kristián, "a hostie..." přidal se Móše.

"Jsou jedno a totéž," usmál se anděl, "podejte si ruce. Je více toho, co vás spojuje než toho, co vás dělí. Například oba víte o existenci nás - andělů. To se také počítá."

Byly to ten rok hezké svátky. Velikonoce i Pésach. Andělé se na město dívali ze své výše a usmívali se.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.04.2007 12:37:18Print
Kéžby...
Fandím ti, Danny! Víš, o čem mluvíš.
06.04.2007 10:07:34Bacil
Moc pěkné :-)
06.04.2007 09:16:39schyza
No tak... Až na to že náboženskou tématiku moc nemusím... tak docela dobrý...
05.04.2007 20:05:50fungus2
Zajímavé**
05.04.2007 20:04:48Zlý_wětry_vod_řeky
bláhové..**

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.