Sonet cest

Jdem svým kruhem, víra cestu občas napřímí

Znavené jsou stíny, květy skryty v zimě

Psi mi lížou dlaně, všechno co mám patří mi

A propadám se kameny, jdu kruhem ke mně

Na poli spí hlína, a ptáci ještě mlčí

Jarní prach a žízeň, s kým jsem krev či víno pil

Šel jsem včera a dnes viděl stopy vlčí

Od prahu vést pryč, bůhví kdo tam byl

Šaty tvé až pozře plamen mých očí

Kůže tvá na těle ten svatební šat

V pramenech vlasů já s řekami mlčím

Jen mrtví a milenci ve dne jdou spát

Kam mizí náš čas, kam duše hvězd, kdo právě dostává dar

Je čas co zbývá jen, lodí je dost, však moří jen pár