Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Jak jsem zabil prase
datum / id19.04.2007 / 241933Vytisknout |
autorreka
kategorieFejetony
zobrazeno5262x
počet tipů11
v oblíbených0x
do výběru zařadilDanielane,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jak jsem zabil prase

Je jaro, ale slunce už leží na ulicích a domech jako vyhřáté plátno, a před místním sídlištním barem hospodský instaluje na chodník dřevěné lavice a stoly, letos poprvé. Míjím ho, a protože je jaro a všechno vypadá nadějně, usmívám se (ale hospodský mě ani nevidí, zrovna běžel s kýblem vody, a z jeho odhalených zad a z kýble se paří).

Jen o pár metrů dál mě zastavují dva kluci. Respektive jeden. Druhému stud dovoluje situaci kontrolovat jen zpovzdálí. Může jim být tak patnáct. Oba děsivě prohrávají v souboji s akné. Nosí roztrhané džíny. Tomu, co stojí u mě, se nejistě dere nahoru náznak číra. Ten druhý má zase dlouhé nemyté vlasy, bundu Punks not dead a strašně ostrý pohled, ale možná si jen doma zapomněl brýle. Tuším, co bude následovat, a už mám připravenou odpověď: "Nemám". Ale překvapují mě.

"Vidíte tadyten bar?"

Oba jako na povel zvedají ruce a ukazují na bar, který jsem právě minul.

"Dneska se tam připravuje zabíječka," pokračuje ten u mě, "se vším všudy zabíječka. Ten hospodský bude sám zabíjet prase, přímo tady, před zraky lidí, na ulici. Nejspíš to ani pořádně neumí! Určitě se netrefí, chudák prase bude trpět! Chápete?"

Kývu, jako že chápu. Dlouhovlasý pankáč se konečně taky odvažuje.

"Vždyť je nehumánní!" vykřikne, až mu hlas přeskočí.

"Ani hygienické podmínky nejsou dodrženy," říká ten u mě, o poznání tišeji a opatrněji, snad aby mě nevystrašil.

Ptám se jich, co chtějí dělat, i když už tuším odpověď. Připravují stávku. Stávku na záchranu prasete. A potřebují do akce zapojit co nejvíc lidí. Desítky! Stovky! Tisíce! Zatím jsou dva.

Otočím se, snad proto, aby mi neviděli do tváře. Hospodský domyl stoly a přechází k přistavenému pickupu a otvírá zadní dveře, a možná se mi to jen zdá, ale jako na potvrzení pankáčových slov se najednou ulicí ozve krátké zakvičení.

"Je to nehumánní!" opakuje stydlivý pankáč za mými zády.

A mně je třiadvacet a:

1. jsem vegetarián a

2. chci bojovat za práva zvířat a

vím, co ve mně tyhle dva vidí. Dospělého, kterého by mohlo jít přesvědčit, a který by zároveň dodal váhu jejich akci. Naději, že nebudou vypadat až tolik směšně. Ale už taky vím, co odpovím.

"Kluci, strašně moc s váma sympatizuju... ale nemám čas. Fakt. Hodně štěstí."

Pak běžím do krámu, kupuju rohlíky a vegetariánský salát. A... chvíli váhám, je mi trochu hloupě, ale zpátky se radši vracím tramvají.

Tramvaj jede kolem baru, a mně to nedá nepodívat se. Za poslední půlhodinu se věci posunuly. Zabíjačka je užuž na spadnutí. Hospodský stojí na chodníku a vedle něho v kleci prase. Zatím ještě oba na někoho čekají, ale necky na krev už jsou připravené.

A o pár desítek metrů dál oba kluci. Ani po mně jim štěstí nepřálo, a tak zůstali sami dva. Ale vzdát se nechtějí. Nad hlavami roztáhli transparent NEZABÍJEJTE PRASE. Bohužel nikdo jim neporadil, a tak jsou od hospody strašně daleko, a trochu to vypadá, jako by jejich demonstrace se zabíjačkou ani nesouvisela. Jako by jen chtěli protestovat proti životním perspektivám prasat v České republice a tohle místo si vybrali náhodou. Hospodský si jich nevšímá, prase taky ne. Jestli je hospodský krátkozraký, napadá mě, zatímco tramvaj zajíždí za roh a já je ztrácím z dohledu, nejspíš jejich transparent ani nepřečte. Co nepřečte! Možná tu demonstraci ani nevidí!

V románě Benjamina Kunkela Nerozhodnost vypráví Belgičanka Bridgit pohádku o světě, ve kterém lidé dokáží poznat při doteku, odkud která věc pochází. Dotknete se například jablka a víte, že bylo vypěstované v České republice, navoskované v Jihoafrické republice, a zabalené v Austrálii. Dotknete se dveří a víte, že dřevo pochází z amazonského pralesa. Jistě, bylo by krásné, kdybychom každým dotekem mohli poznat, jaké činy, jaká jednání svým nákupem posvěcujeme. Ale od doby, co jsem potkal dvoučlennou demonstraci za záchranu prasete, vím, že pro lidi, jako jsem já, by to nestačilo. I kdybych tehdy mohl položit ruku na hlavu nešťastného čtyřnohého odsouzence a ucítit, že přesně já jsem ten, kdo ho má šanci zachránit... zkrátka, i kdybych byl takhle bohatě informačně vybavený, nepřidal bych se. I kdybych měl dopředu jistotu, že mojí přítomností získá demonstrace na důležitosti, že díky mně se pankáči přestanou bát a společně postoupíme blíž k hospodskému, který se zastydí, chytne prase a odveze ho do útulku pro přestárlá zvířata... i kdybych tohle všechno věděl, nepřidal bych se. Ne proto, že bych nechtěl, aby prase bylo zachráněno. Pamatujete? Byl jsem vegetarián a chtěl jsem bojovat za práva zvířat.

Vadilo mi něco jiného. Proč, proboha, když už se naskytne nějaká příležitost k boji, by to mělo být zrovna s demonstranty, kterým není víc jak patnáct? Proč bych měl stát pod transparentem s dvěma uhrovitými pankáči? Nevadila by mi únava, patetičnost, zoufalost boje. To bylo v pořádku. Mnohem strašnější byla směšnost. Kdyby záleželo na mě, než abych se zesměšnil, to ať radši všechna prasata umřou. Klidně i nehumánně.

Je jaro, ale slunce už leží na ulicích a domech jako vyhřáté plátno, a já bych to rád zakončil nějak nadějně. Od zabíjačky uplynulo pět let. Demonstrantům je teď tak dvacet, a já pochybuju, že by do podobné akce znovu šli. Dospěli a pravděpodobně už plně reflektují svoje postavení ve společnosti, před holkami, a tak podobně. Je něco nadějné? Vyrůstá nová generace patnáctiletých, nejistých, zmatených. Kteří se zatím ještě pořád nebojí zesměšnit při pokusu o záchranu prasete.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.12.2015 20:17:07reka
redaktor prózy

diky, Goro!

14.12.2015 23:40:39Gora
redaktor poezie a prózy

Výborně vyjádřené pocity - trapnost, bezmoc, a k tomu vtipně.../T.

28.06.2012 02:10:50Overkill
Doznávám, že jsem se smál a to hlasitě, při popisu dvojky s transparentem Nezabíjejte prase!
Ta scéna má potenciál. Škoda, že jsi to nedotáhnul v podobném duchu až do konce *t
06.01.2012 15:22:33Danielane
.
03.01.2012 22:18:14reka
redaktor prózy
Píšu pořád. Mám rozepsaný román (z 19. století), první verzi bych rád dokončil na jaře. A dva roky zpátky jsem dopsal novelu. Ani jedno sem nechci dávat, kvůli délce. Kdybys měla ovšem o cokoliv zájem, stačí říct - za všechny komentáře jsem vděčný, posouvají mě dál. Stejně tak jako za jakékoliv komentáře u povídek, které na písmáku mám.

Od psaní povídek jsem prozatím upustil, baví mě, ale poslední dobu se snažím všechen čas soustředit jen na jeden dlouhý text.
03.01.2012 21:10:21Danielane
uz nepises? jaktoze to není ve vyberech? pises naprosto cistým stylem, žadná manýra
vše si pročtu postupně
03.01.2012 20:57:15reka
redaktor prózy
Díky.
03.01.2012 20:44:35Danielane
moc fajn* čistě, přehledně a s trefou do každého z nás!
01.07.2009 13:29:21těša
taky nemám rád ty zmíněné fejetony bez myšlenky; Kratochvíla neznám, jedině tak pár fejetonů od balbína, ale ty mi připadají dost na hranici mého chápání smyslu toho útvaru (respektive za ní).

s nějakým morálním nebo podobným poselstvím fejetonu souhlasím, vtipný text myslím nestačí, nicméně tohle mi připadá špatně naroubovaný - má to sice obě nutný části - zábavný kmínek i tu větvičku, která mu dá smysl - ale nesrůstá to.
01.07.2009 12:35:36reka
redaktor prózy
Hm, příliš moralizující. Já mám k moralizování docela tendenci, v povídkách to víc osekávám, tady jsem to nechal být, takže chápu tvou výtku. Trochu mi vadí české pojetí fejetonu, kdy je to vpodstatě humoristická nezávadná hříčka a v jedný době jsem si říkal, že bych mohl zkusit něco trochu jinýho, něco, co nebude jen série vtípků. Znáš fejetony Jiřího Kratochvila? Byly to snad první fejetony, které mě bavily a u kterých jsem si odnesl něco víc než pár slovních hospodských hříček. Zkoušel jsem tady něco podobného, a asi jsem přemoralizoval. Kdybys měl náhodou někdy čas, byl bych rád, kdyby ses mrknul na ten druhý fejeton, co tu mám, zajímal by mě tvůj názor na něj.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.