kdesi

jazyk a myšlení je totožné, na tom se bezpečně shodneme... a co s tím ostatním? :-) to by bylo opravdu na dlouho, asi tak na dlouho jako jsou dlouhé věky hledání... Je to především věcí subjektivní zkušenosti a z onoho prostoru můžu polohlasem říci, že "lze se s myšlením neidentifikovat, lze jej odložit stranou, tak jako se odkládá šatstvo či zavazadlo..." Co se děje poté? :-) "Přes kameny se hrne hučící potok, na břehu jezírka houstne zelená tráva. Prázdné hory jsou plné větru a deště, květy opadávají, a nikdo je nezametá." (Mistr Sosan) Také děkuji :-)

Markéto! :-) to s jazykem by bylo na delší diskusi.. řada soudobých jazykových teorií říká v kostce to, že jazyk = myšlení, neboť nejsme schopni uvažovat jinak než v kategorii slov a myšlenky jsou jakýmsi vnitřním jazykovým dialogem. Nejsofistikovanější pohled na toto téma podává V. Flusser v knize "Jazyk a skutečnost" kde říká toto.. jediné co existuje je jazyk - on je skutečností.. vše ostatní co považujeme za realitu a skutečnost či věcnost jsou jen přeludy a nicota.. jsme natolik svázaní jazykem, že nedokážeme utéct z jeho limitů z jeho "světa".. vče interpretujeme jazykově, nemáme přístup k jiným způsobům doteku se skutečnsotí.. to on je logos, jeho rozpínáním se zvětšuje i skutečnost... to jen naokraj toho odvážného verše :-) díky*

"naše jistota má domov v jazyku kdesi na cestách mezi vnitrozemím a oceány slov ale jak vlastně zní tvůj hlas?" Všimla jsem si, že témata tvých veršů si často berou za téma lidskou řeč. Tato a pochopení souvislostí mezi ní a nevyslovitelným je prvopočátkem k jakémukoliv dalšímu zásadnímu kroku lidského života. "naše jistota má domov v jazyku". Ano, máš cele pravdu, i když se jedná v mém podání o jakousi "pseudojistotu". Slova jsou nálepky pro jsoucí věci, pro jejich vlastní svébytnost. Mohu zcela lehce navázat na předešlou kritiku o zdech a plotech... Jsme jako jediní žijící bytosti schopni uchopovat prostřednictvím myšlení a slov. Popisujeme bez ohledu na to, že se zapomínáme v popisovaném. Ale slovo "květina" nemá vůni, nemá křehkost a nemá jsoucnost. Je výše zmíněnou nálepkou, kterou se snažíme přiblížit se světu. Navzdory našemu přibližování se od něj vzdalujeme. "ale jak vlastně zní tvůj hlas?" Hovoříme- li, jsme hříčkami vyslovené i nevyslovené významové složky, která má pro každého subjektivní charakter. V podstatě ke kontaktu vůbec nedochází... ("Kde bych nalezl člověka, který zapomíná svých slov, abych s ním mohl promluvit? /Čuang'C) Tvá otázka jsou otevřené dveře, milník na bezhlavé cestě z prázdnoty a plytkosti k tomu opravdovému hlubokému porozumění smyslu Slova, které bych s určitostí přirovnala spíše k vanutí větru po holých hladkých pláních, než- li čemukoliv jinému, co vězí v našich uondaných hlavách... :-) Dobrou noc*

stopy přestaly být čitelné tak už nelze říci,zda směřovaly.....*T* se mi líbí moc,bude v oblíbených!

díky Elyn..

Dala bych tě do výběru, ale už nejsem in... * dotkla se velmi velmi... a připomněla..

líbí

to je krásné.... ***

moc *t

moc moc moc nejvíc *

*

*

pekné...naše jistota má domov v jazyku...:) heidegger by povedal...jazyk je miestom, kde rozsvetľujúc sa prichádza ku slovu bytia...príbytok bytia...:)

:) jo, taky se ptám *

vlastně kdekoliv *

!!!! *T

inteligentní..to je ta tvoje nemoc?

Cedr :-) konečně inteligentní kritika :-)

pripomenulo mi to vlockino "jazyk pribytok bytia"

jo, jak zní tvůj hlas?

Víš, On je vlastně jednoduchý. Jak zní Tvůj?

je mi to blízký....moc..*

...no pro mne, byt vypada "jiste" napsany, plny pochyb...pripomina mi film Horky mesic od Polanskeho, kterej teda byl delsi)))), ale nakonec on JI zastreli, pak sebe, a rekne: "Milacku, chteli jsme toho presprilis" nebo tak nejak...tak moc se ty dva lidi proste poznali, ze uz se znat prestali, a zacali se pidit po tom uplne prvotnim, byli zahlceny sami sebou...a znali se vubec..?--- no...

zaujímavé *