Štěnice

Spadl mi šuplík na ruku,
vlasy se zježily po zvuku - 
                                            - pádu.

Ráno na Bílý pátek -
- před návštěvou doktora -
Ta rána vzbudila v neuronech zmatek
až zavřela se levá srdeční komora!

Svaly se stahují bolestí,
mačkají ruku do pěsti -
                                        - malé.

Sestřička vedle spí,
musím být velmi tiše!
No tak, ty zkurvená bolesti,
vodprejskni do své skrýše!

Krev se mi do tváře hrne,
pulzuje pod nehtem, to ne!
                                         - červená.

Nejdelší prst ruky,
nakonci teď zbarven do modra,
odhání veškeré kluky -
- to jsem si teda pomohla...

(Předchozí sloka je utopie,
to jste jistě všichni poznali.
Jo, štěnice mi pod nehtem žije,
ale kluci se ke mně nikdy nehnali...)

Teď nechávám čas volně plynout,
vždyť všechny rány zahojí.
Bolest se vrátila do srdce zas kynout,
nechte mi ji tam v pokoji.