Zelené tečce

Pošli mi prosím nějakou svoji fotku. Asi tak dvacet nebo dvacet pět let starou, ta už by ti nemusela chybět; a taky tě okrádat o soukromí. A mě by vrátila tam, kam... nepatřím, ale kde si aspoň na chvíli mohu odpočinout, protože všichni kolem mne se rozhodli umřít nebo aspoň dávat najevo, že něco takového asi umí, a já mám najednou pocit, že si na chvilku potřebuju stoupnout vedle té jejich cesty a jen koukat, kam to vlastně spěchají.

A ta fotka, zvlášť bude-li černobílá, ta poslouží jako ostrůvek uprostřed nepřehledné spleti dálnic. Protože zablokování paměťové oblasti pro ukládání úsměvů starých lásek (jo, pořád pracuju v tom oboru), zákon, kázající odepírat si vše příjemné, který jsme zdědili po katolicky vychovaných předcích, mi nedovoluje vybavit si Tvou podobu.

C.B. - řijen 1991

D.C. - červen 2007