Tichá balada

Jedna sladkobolně poučná balada z devatenáctého století...

O letní noci, vlahé a tiché, lekníny zářily v měsíčním světle Ty jsi mi slíbil, při jejich květech, hnízdečko milostné hebké a teplé Po noci lásky, jak horká byla! věnovat chtěls mi pugét těch květů V bezedné hloubce, temné a chladné, zmizel jsi na vždy tomuto světu V modlitbě svojí, tak plné žalu, myšlenkou na smrt tajně se rouhám Zas svítí měsíc, cesta mne vede, tam co je rokle – hluboká, dlouhá Dva koně vezou, měkce a smutně, kočár s mou rakví ke kapli za vsí Lekníny bílé, čisté a chladné, doprovodí mne, kam nikdo nesmí… Duše tvá mladá, nevinně, tiše pro lásku zhaslá, bude spasena Jen jsem ji shlédla, klesám do temnot, ni v lůně země nejsem tvá žena

---