Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pokoj

15. 06. 2007
4
16
1679
Autor
Winter

Chtěl jsem napsat co nejchladnější povídku v tomhle vedru. (opraveny překlepy)

-

  Když mu řekla, krátce po té, co jej přivedla do svého bytu: „Sedni si na postel. Přijdu za chvíli.“, byla to věta plná příslibů. Pak odešla z nevelké ložnice. On si tedy sedl a zahájil své čekání. Byl mírně podnapilý. Rukou vyzkoušel matraci. Chvíli si hrál s prsty, nakonec dlaně složil na kolena a mírně se předklonil. Pozoroval koberec, který se jevil, že má ve vzorku zapletené nějaké tajenství. Jinak to byl zcela obyčejný koberec: mírně ošoupaný, nevýrazný, nevalné kvality i ceny - jen ten vzorek. Ostatně ladil s mdlou chutí celého pokoje. Vše dohromady svědčilo o ne víc než obyčejném vkusu. V pravém rohu, kousek od okna, stála sansevieria. Nedával bych ji tam, pomyslel si a poklepal si prsty na koleně.

  Už si přesně nepamatuje, co ho sem přivedlo, zrovna jeho, ani neví, kde ji potkal, zrovna ji. Byl v tom nějaký alkohol nebo tak něco. Možná drogy, není si jistý. Jistá je jen smrt, pomyslel si. A do té mi zbývá ještě padesát let, řekl si.Chci umřít v osmdesáti pěti. Dokonce neví, kdo jako první navrhl, aby šli sem. Obvykle to je moje parketa, přemítal. Ale není vyloučeno, že dneska jsem se nechal unést. Asi jsem to přehnal, myslel si.

  Pod oknem zahoukala sanitka. Ona stále nepřicházela. Obyčejnost pokoje ho začínala popouzet. Není v něm nic, co by svědčilo o nějakém koníčku, pomyslel si. Není v něm vůbec nic osobního. Žádné knihy, žádný CD přehrávač. Jen budík na nočním stolku nastavený na šest hodin dvanáct minut a uschlý tchýnin jazyk, dokazující maximálně tak neumětelost majitelčina zacházení s rostlinami. Chvíli dumal nad tím časem na budíku. Na nic nepřišel. Přeskočil tedy myšlenkami na tchýnin jazyk, ale ani tudy nevedla cesta. Vrátil se k ní. Kde vězí?, zeptal se a pohledem zbloudil ke dveřím, které zůstávaly neměně zavřené. Začínal se nudit, alkohol vyprchával, loudila se nevolnost, musel polykat a zhluboka dýchat.

  Bylo slyšet jakési kroky. Těžko ale říct, jestli vedle v pokoji, v koupelně nebo na chodbě. V místnosti bzučela moucha a z horního patra hrála televizní estráda a bavily se nesrozumitelné hluboce formulované hlasy. Nekontrolovatelné záchvaty smíchu ovládané nápisem Aplauss, pomyslel si. Nenávidím estrády, jsou tak laciné, řekl si, což ho přivedlo zpět k zařízení pokoje. Znova ho projížděl pohledem. Zdálo se mu, že tchýnin jazyk se nyní nachází v jiném rohu, než před chvílí. Pustil to ale z hlavy.

  Pod oknem zahoukala sanitka. Počkat. Ne. Ale i sanitku nechal odejet společně s jinými znepokojivými myšlenkami.

  Stále nepřicházela. Stále seděl na posteli. Může to být past, blesklo mu hlavou. Ale ne, to by tu nebyl ten budík. Musí být nastavený na vstávání do práce, uvědomil si najednou, co před chvíli nebyl s to pochopit. Nikdo by si nepřivedl oběť k sobě do bytu. Musel by to být tupec, i když kdo ví, co se jim honí hlavou. Na co tak člověk může myslet, když porušuje morálku?, přemítal. Začínala mu být zima. Uvědomil si že v pokoji docela táhne. Na to, jak je ten pokoj maličký, tak v něm dost fučí. V tom zaslechl jakýsi šramot. Opět zvedl hlavu. Jedna stěna se prokazatelně posunula.

  Ne, tak tady nebudu, řekl si. Zvedl se a odešel z pokoje. Bytové dveře našel snadno. Majitelku cestou nepotkal, na rozloučenou nic nevzkázal.

-


16 názorů

Winter
07. 05. 2008
Dát tip
Díky, ze zpětného pohledu tahle povídka byla takové cvičení. Jsem rád, že se líbila. Každopádně díky za návštěvu.

Již takhle je to perfektní, ale myslím, že si mohl zajít ještě do většího extrému a hrdinovu závěrečnou nejistotu a paranoiu (posunovací stěna mě fakt rozesmála :)) rozpitvat mnohem detailněji. Formálně je to dobré, stejně tak co se týče gradace děje a pointy, nemám výtek. U mě jasný tip.

Winter
21. 06. 2007
Dát tip
a že jsem ti nehodil avi...

Winter
21. 06. 2007
Dát tip
Díky, příště zkusím napsat něco o 1500 koních a hořícícm hradu :) A jinak máš pravdu, že většinu svých point plýtvám v garáži.

Zajímavé. Trochu mi to připomíná Neila Tellurga a jeho "bezpointové umění".Nicméně kvalitně vykreslená atmosféra.Tip.Zdar

Winter
18. 06. 2007
Dát tip
Díky, ono asi sto lidí, sto chutí.

Temnorez
18. 06. 2007
Dát tip
Hmm, řekl bych že zakončení je velice dobré... dává čtenáři velký prostor pro dokončení vlastního příběhu (já našel 4 nápady pokračování/konce, a to by to číslo mohlo být mnohem větší). Někdy na mně sice příběh působí lehce otřele, ale je to čtivé. *

Oldjerry
15. 06. 2007
Dát tip
To máš pravdu čekal - jsem mnohé i nečekané, ale rozhodně v jiné hladině

Winter
15. 06. 2007
Dát tip
Jistě, prázdnota - to slovo mě těší. Koneckonců Godot taky nepřijde. Přiznávám, z hlediska výpravného by to chtělo jiný konec. Z výpravného hlediska je to, jak říkáš na vraždu. Ale původním obrazem, který mě nutil povídku napsat byl "muž čekající v sterilním pokoji." Muž, který čeká, ale zbytečně. Je to takové slohové cvičení. V busoucnu se k tomu tématu možná ještě vrátím, tak jako dodnes ideově rozpracovávám svá Okna. Nakonec se stejně stalo, co nikdo nepředpokládal :)? Ne dobře, je to chabý pokus o ospravedlnění. Ale díky za kritiku, poučím se z ní a to je hlavní.

Oldjerry
15. 06. 2007
Dát tip
Nevím, cos chtěl říct. Celou dobu nádherné napětí, opravdu dobře popsané i mírně gradované. Poslední čtyři věty nepřinesly pointu, ale zklamání z prázdnoty. Zabitý motiv... vražda

:-D když tě časem něco napadne pošli mi avizo, byla by škoda takhle pěknou věc nedotáhnout.

Winter
15. 06. 2007
Dát tip
On to byl nakonec účel napsat atmosférickou črtu s nijakým koncem. Jakože všechno čekání je marné a tak. No ehm...dobře...nenapadla mě jiná pointa :). Díky za kritiku

Velice dobře napsané, úplně jsem z toho měl husí kůži. S napětím sem čekal co se z toho vyvine...a ono nic. Škoda toho konce, ale stejně*

Winter
15. 06. 2007
Dát tip
a zapomněl jsem na avi.

Winter
15. 06. 2007
Dát tip
Tak nic, co se dá dělat. Není každý den posvícení.

popravde ma táto veľmi neoslovila; pravda, dobre si však opísal to čakanie na začiatku. "Chvíli si hrál s prsty, nakonec dlaně složil na kolena a mírně se předklonil. Pozoroval koberec, který se jevil, že má ve vzorku zapletené nějaké tajenství. Jinak to byl zcela obyčejný koberec: mírně ošoupaný, nevýrazný, nevalné kvality i ceny - jen ten vzorek."

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru