Vzpomínka na Lipari

V přístavních uličkách ospalé Ginostry

zas jsem se zamotal do těch tvých osidel.

Šel jsem tam naboso a křemen přeostrý

vůbec snad nevnímal na cestě od sídel.

Šmolkové moře si s obzorem vypráví

tajemství ukrytá v bělostných atriích.

Až nad ránem zdaleka dorazí koráby,

ve spících zahradách probudí čísi smích.

Na víčkách vláha a v duši Stromboli,

milostné erupce dvou spojených těl.

Zítra už naposled...Možná to zabolí

buřňáka, co s bórou k nám nedoletěl.