Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Před výbuchem

10. 07. 2007
7
7
3959
Autor
Kandelabr

Strýček si na sebe navlékl modrou upnutou kombinézu se staniolovýma hvězdama a pak si nasadil starou koženou kuklu, ještě po Němcích, kterou vyhandloval jeho otec s jedním, co když utíkali, přespal u nich na seně a dal mu tu helmu a řekl fílendank a potom na otce přišli partyzáni a řekli mu ty svině fašistická a dva ho drželi a třetí řezal až krev crčela a vpíjela se do hrubé dřevěné podlahy a vytloukli mu jedno oko, zapíchli kozu a nasrali do studně.

Na tu kuklu  potom našila teta strejdovi husí brka, které strejda k té kukle přidrátoval, ty dráty byly staré dráty z nějaké trafostanice, které si odtud vzal jeden jeho známý na památku, protože se jich jednou dotknul, když tu trafostanici opravoval a ony byly pod proudem a rozpustilo mu to v puse tři plomby a on jak ty plomby plival kolem sebe propálil mistrovi, který ho přišel s dřevěnou tyčí od toho trafa odstrčit zánovní plášť a sklíčko od hodinek značky Prim. Ten chlap tvrdil, že ty dráty si nějak pamatují, jak skrz ně běhala ta elektrika a že občas samy tak nějak probijou a že to je světový fenomén a přírodní úkaz a že mu za ty dráty už lidi nabízeli hory, doly, ale on by je neprodal za nic na světě. Akorát na něj přišel vrchní, že má u něj sekeru už přes měsíc, a ten chlap neměl peníze, protože z té fabriky ho propustili a ještě musel zaplatit plášť i hodinky, i když ty hodinky pořád tikaly, akorát místo jedničky byl takový malý amalgamový škraloup. A tak ty dráty doputovaly k vrchnímu a on je nabízel všem kapacitám k prodeji, když je to ten světový fenomén, ale všichni se mu vysmáli a on ty dráty zahodil do koše, ale když ho vynášel, ty dráty probily, až si z toho do půlky nakousl jazyk, a museli mu ho sešít dvanácti stehy a on od té doby šišlá a tvrdí, že všechno sladké mu teď chutná po kopřivách. Ale on byl stejně víc na rum a  toho právě využil strejda, který ty dráty od něj koupil za dva půlčany rumu, protože byly kvalitní a taky proto, že jak říká, jako eskamotér je zvyklý žít na ostří nože a že ten jeho trik je takhle ještě mnohem nebezpečnější, protože nikdy nevi, kdy ty dráty spustí a lidi že mají tohleto rádi, to nebezpečí.

 

Začal pak soukat to svoje ohromné tělo do laufu kanónu, nejdřív mizí nohy v těžkých vojenských botách, které tetin otec vlastnoručně vyzul jednomu Němci, kterého našel zmrzlého a zavátého nahoře v horách šest let po válce a vypadal, jako by jen na chvíli odpočíval, seděl hlavu opřenou o kmen stromu, jen byl celý od jinovatky a ty boty při doteku zvonily a musel toho Němce stáhnout kus dolů, kde rozmrzl a našlo se,  že má  u sebe sedm říšských marek a pohlednici s nápisem Gruss aus Karlsbad. A ty boty byly úplně v pořádku, jen když je zul, vytřepal z nich  tetin otec dalších dvacet marek a zkroucený černý malíček.

 

Po botách přijde na řadu břicho, které se pořád s věkem zvětšuje a před třemi lety si musel nechat odlít nový lauf a ten starý věnoval jednomu sběrateli a odborníkovi na Josefa II., který tvrdí, že to dělo je přesnou replikou jakéhosi typu laufu z 18.století, i  když ho strejdovi ulil jeden jeho známý z deklů od kanálů a starého železného zahradního plotu, který předtím vyvrátila bouřka a přišlo se na to, že bez něj je na zahradě vlastně líp.  Ale ten odborník si to dělo nenechá vymluvit, má ho na zahradě a při výročích z něj pálí salvy a sousedi mu kvůli tomu otrávili kocoura.

 

A když je strýc v tom laufu naládovaný až po ramena, zašátrá vevnitř, vytáhne mosaznou trumpetku a sám sobě zatroubí tuš a lidi ani nedutají, zmrzlina a buráky jim padají od úst do klína, jak se soustředí jen a jen na strejdu a on zapálí o lem toho laufu sirku, připálí si od ní doutník, jedenkrát si potáhne a vypustí z úst velký kroužek z dýmu a dívá se, jak stoupá a potom tím tlustým hnědým cigárem zapálí doutnák, celý jakoby zkamení, koncentruje se a je celý vážný, vypadá úplně jinak, když hoří doutnák a lidi pozorují jak ho ubývá, jak jiskra jede a jak je ji slyšet, jak syčí, pak zmizí a ten krátký okamžik ticha před výbuchem, než když se pak, až se diváci rozejdou vrátí na podium a hledá špačka toho cigára, aby jej dokouřil venku na schodech, sám a ve tmě.

7 názorů

bestye
21. 08. 2008
Dát tip
musím říct, že mi to ale úplně maximálně připomíná jeden večerníček - a to Edudant a Francimor - kdy se v první minutě pan Šteindler nadechne převypráví epizodu jedním dechem a v poslední minutě vydechne a řekne - tak brou noc. A přesně jako to brou noc na mě působí - sám a ve tmě. Je to prostě úprk od první věty a končí to vlastně až když se člověk zastaví o zeď, která před ním najednou vyrostla :c) a právě to je to kouzelné na téhle povídce, že i když je to úprk, dokážu vnímat každou jednotlivost a každý detail a náležitě si ho vychutnat. Stejně tak i povídku jako celek. :c)*

alina
09. 08. 2007
Dát tip
*

Flákač
14. 07. 2007
Dát tip
Ahoj, výborná pasáž s němci a s partyzány, nechybí oblíbené nadpřirozeno s dráty, které pořád vedou. Nechci to nějak kritizovat, celkem mě nic nenapadá (myslím výtka), tvůj styl se mi dobře čte, to znamená t*

pozorovateI
14. 07. 2007
Dát tip
a mně to nepřijde toporný ale volný a přitom dobře připravený jo, je těžký takový texty číst na netu, když ještě navíc hraješ poker on-line super!

Winter
10. 07. 2007
Dát tip
Tož třeba já je čtu :) Je pravda, že povídkaření tady je už spíše komorní záležitost, ale dá se.

Kandelabr
10. 07. 2007
Dát tip
diky za precteni i kritiku i tip. toporne to asi je, chtel jsem aby to byl spis sled myslenek, nez nejake uhlazene povidani. diky. a jak se tak divam, tak povidky uz tady fakt nikdo necte, skoda.

Winter
10. 07. 2007
Dát tip
Dobrá povídka, líbí se mi zdejší servírování historie jednotlivých částí oblečení. Nicméně ze začátku se mi text zdá toporný, ale to byl zřejmě účel a člověk si zvykne, ke konci už jsem četl, jak se číst má. Rozvažuji nad tipem. Ale jo *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru