Jména II.

Obě mé věrné kamarádky
dostaly jméno JARMILA.
pominu-li,
že přináší to občas zmatky,
tak Jarmila
je mi přemilá.
Slovanskost svoji nezapírá,
však není jen s Vesnou spojená.
Jarost je „prudkost, bujnost, síla“,
milenka z jara zrozená...

MILAN je bytost přívětivá.
Milá a vlídná na pohled.
Má laskavost v očích,
když se dívá
na lidi, na okolní svět
A za přátelskou velkodušnost
je vděčně lidmi milován
(Narodil-li se kdysi v Římě,
je Amandus nebo Gracián :o)

Channáh je trochu cizokrajná,
hebrejsky se tu moc nemluví.
„Líbezná“ je nám, „milá“ ANNA.
A chladná rána?   Pomluvy !
„Milostiplná, milostná...“
- a Hana, Hančí,  ta je stejná.
Vždyť ze stejného vyrostla,
ta krásná něžná dívčí jména...

TOMÁŠ, ten někde „dvojče“ skrývá,
„blížence“ svého v povzdálí.
Aramejština sladce zpívá...
teómá by mu říkali.
Ale nejspíš to byl jen přídomek,
aby všem lidem bylo známo,
že nepřišel
jen jeden potomek,
že štěstí se na ně dvakrát smálo.
 

---