v súmraku

jo - tak - niekedy to konci večnou recykláciou uz davno napisanych veci .... aspon u mna ...

no, to rád slyším, poněvadž i mi skoro vždy v básních uvízne jedna sloka, a nevím, do jaké míry přeháníš ty, ale já skutečně nejméně 50x něco změním, vrátím, atd., někdy ještě i po týdnech a měsících. A dokud mi to někdo, kdo se vyzná, nepožehná, blbnu dál.

jo - ten zaver som zmenil asi 3oo krat nakoniec som dostal vzdor a nehal tak .)) - mas pravdu

k tvé tvorbě přistupuji vždy v očekávání zralé básně a i nyní jsi nezklamal. Pro mne představuješ silnou kubaturu zejména ve dvou skutečnostech, a sice: - že vnímáš drobounké detaily, které celku dávají barvu - a že je s lehkostí jim vlasní popisuješ V této básni se však, dle mého a k její škodě, vymyká poslední sloka, která, myslím si, opakuje již řečené a potlačuje onu již zmíněnou lehkost, s jakou dáváš nahlédnout čtenáři samotnému.Mám na mysli obsah úvodních dvou slok, a ačkoliv jde o mesto a miesto, myšlenkově se mi tyto významy spojují. Tip

velmi pěkná pocitovka, příjemné si to představit*

*TIP*

skvelé

hej - som si vedomý - no akosi s tym neviem nic urobit - mozno je chyba ze týmito textami sa snazim bezprostredne opisat obraz ktory na mna urcitu dobu posobil - kedze to nedokazem skoncentrovat do haiku su to tieto čarbačky - vlastne som taky literarny xenofob .) dik za konstruktivnu kritiku

Mně to nestačí. Je to sice pěkné vypsání se a nepochybuji, že autor tím textem doslova proplouvá, ale co čtenář? Co když tam sám sebe nenajde? Je mu potom text zcela odepřen? První dvě strofy (-> krajoch) mne nadchly. Mám rád, když druzí lidé zprostředkovávají své zážitky formou, jíž mohu rozumět. Když kreslí báseň, aniž bych si uvědomoval, že ji kreslí sami sobě. Potom přišla část Ty&Já a tak trochu jsem doufám, že ty postavy budou jen skořápky, do kterých si každý čtenář může vlézt a podívat se jejich očima. Nebyly. Ty krunýře byly plné a já se jen zvenku díval, co dělají. Ten prožitek mi byl odepřen. Snad mi rozumíš. Píšeš dobře, chybí snad jen trocha koncentrace na čtenáře, pokud nemáš tu přirozenou "popisnost" v krvi.

takové klasické dunajovské... povedené

i napodruhé mi to zní jako příjemné vyprávění*

tera kto ze kto je?

na několikátý přečtení už tu ten tip nechám... víc se mi líbí ta "neosobní část" dovoluje mi vlastní vzpomínky (a v těch nikdo nemával rukama a nezavíral dveře :o) čiary pohybu a v nich nič viac všetko rozpustené ako vodou popri ceste na okraj mesta miznú neznámi ľudia v iných krajoch občas do tmy koncami cigariet kreslia kruhy na vrchnom poschodí pozerám do prúdov svetiel čo končia kdesi za hranicou tohto miesta

hm,zajímavý.Kdo to je?