Můj dnešní nákup v supermarketu

Takže přátelé, chystám se nakupovat. K místnímu supermarketu Kaufland je to tak 2 kilometry, a protože můj nákup bude miniaturní a pojmou ho útroby mého batohu s nášivkou Canon, vydám se na cestu kolmo. Tedy rozumějte na horském kole, výhodně zakoupeném v jiném /tady z důvodu skryté reklamy/ nejmenovaném supermarketu.

/Poznámka  pro Jika: Jsme v celku malé město, takže zatím máme pouze supermarkety, doufám, že nebude vadit, že se chystám vyměnit předponu hyper za super. Věř, není to nikterak úmyslné./

Dneska můj nákup bude věcný.

Všechno v malém, pouze ingredience k realizaci zítřejšího poledního menu. Chystám se na plněné papriky. Musím podotknout, že opravdu nerada nakupuji. Asi nebudu po mámě, která uvyklá nedostatku, obvykle skřečkovala na regálech spíže plno zásob. Deset kilo mouky, deset cukru /co kdyby byla nadúroda a nečekaně ji bylo třeba zavařit/, nějaké ty konzervy atd.  Takže opravdu věřte, nejsem z těch, jež podléhají davovému šílenství, když se někde rozhodnou  prodávat rohlíky po padesátihaléři.

Po zaparkování a uzamčení mého dvoukolého oře u vchodu, hledám vytrvale desetikačku na košík. Ten se bohužel nevydá dobrovolně, ani pod pohrůžkou, a jediná metoda, která na něj zatím platí, je do správného otvoru i správně zasunutá mince. S takto ukořistěným vozíkem mířím k úseku ovoce-zelenina - zakoupit a vybrat výše zmíněné papriky. Pobaví mě - nejdříve čouhající zadek - a poté vítězoslavný výraz v obličeji paní, která právě z obrovské papírové krabice vylovila meloun. Mají je po 2,90 za kg a zřejmě jeho velikost naprosto uspokojila její představu. Láduje si ho do košíku a je tak rozechvělá, že ho i zapomněla zvážit.

Vybírám papriky. Musí být tak akorát, aby se jim dala nacpat břicha. Nakonec jich vyberu něco kolem deseti, převážím a sunu košík k chladícímu boxu. Tam málem s nasazením života vybojuji poslední kus houskového knedlíku. Zbývá ještě rajský protlak a pak: Hurá na pokladnu! Pobaví mě označením  Vážení rodiče, tato pokladna je pokladnou bez sladkostí. Zvláště, když na mě kousek stranou z drátěného košíku barevně pomrkávají Lentilky a Delisa v akci za 5,50 Kč. Hned druhý nápis je ještě lepší Vážení zákazníci, pokud nebudete u pokladny obslouženi do 5 minut, čeká Vás na informací malý dárek! Když tak koukám, tak ten štrúdl lidí za vietnamcem  právě vykládajícím tunu věcí na pás, bude dnešního dne obdarován kompletně. Jen doufám, že to místní supermarket nepřivede k bankrotu. To by byla vážně škoda!

A too ještě ani já, ani pokladní netuší, že se spoluobčan jiného zbarvení pleti, neznalý místních zvyků, rozhone platit kartou. Když k tomuto poznání dojde, pokladní se mírně orosí a vietnamec pohotově přivolává hotovost, zřejmě s pomocí přítele na telefonu.

Lidé začínají klít, ti trpělivější jen mírně přešlapují.

Mám relativně čas, takže se danou situací bavím. Až  po 10 minutách čekání se rozhodnu svůj skromný nákup přemístit na jinou pokladnu. Tam se mi i podaří zaplatit. Dokonce v předem avizovaném časovém limitu. Takže dárek nebude! Kdybych si počkala, jistě ho mám!

Vracím vozík, nasedám na kolo…cestou koupím v masně i mleté maso. Pak nějaká ta hodinka a půl u plotny, a spokojená bříška a  žaludky strávníků - budiž mi odměnou.

Ach bože, není ten život krásný?