Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chodící nohy

05. 09. 2007
0
1
753
Autor
m-a-j-a-k

:) nevím co dodat

Daleko předaleko, leželo

skoulené malé dítě.

Bylo zabalené samo v sobě,

leželo si opuštěné,

pod rozkvetlým stromem,

nehnutě, tiše, bez emocí,

bez pláče, bez nářku,

jen s prostou vírou samo v sebe.

 

Schoulené, malé,

drobné.

 

Procházely kolem něj páry nohou,

žádna z nich mu nevěnovala pozornost,

natož hlavy těch lidí,

kterým ty nohy patřily.

 

Dny plynuly a dítě tam stále leželo,

stal se z něj inventář stromu,

život nohou plynul dál

a to dítě tam bez povšimnutí zůstalo,

osamoceno, bez lásky,

svobodné, nezkažené.

 

Náhle se jedny nohy zastavily,

pokrčily se v kolenou,

koply do dítěte.

Nic.

Koply do dítěte.

Nic.

Odešly zjevně znechuceny.

Dneska žádná zábava.

Kurva.

 

Slina dopadla na zem.


1 názor

silence
06. 09. 2007
Dát tip
Dočetl jsem po tuhle příšerku :( "kterým ty nohy patřily" (pak dlouho nic a s hrnkem silný kávy dál) Promiň, ale to by se nemělo v čemkoliv, spojujícím se s poezií, objevit :( Je to fonetická (sebe)vražda. Co dál? Obsahově šedé, špatně se čte a obrazno? Vyjma první strofy, veškeré žádné. Co závěrem? Možá mám jen hooodně špatnou náladu, ale nemyslím si to :) Nějaký klad? Jasně, píšeš, piš dál, ono to půjde a když ne, tak se máš alespoň nad čím (kým) vyvztekat, což taky není k zahození ;)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru