Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seU řeky
15. 09. 2007
19
19
3361
Autor
Fairiella
S věnováním...
Světlušky krouží nám nad hlavami
a v dálce spící řeka ptá se
svým meandrovým otazníkem:
proč zrovna tady, proč jsme sami?
Schoulení spolu v zamyšlení,
našli jsme si svou škvíru v čase
a dlaněmi si v ní hřejem dlaně –
však nejen dlaněmi propletení.
V náručí mém ti klesla víčka.
Světlušky usnuly na zdech spáry
a soumrak šeptá hebkým hlasem,
že sestra noc nás brzy zhýčká...
19 názorů
Kdo má přece
blízko k řece,
se řekou si povídá,
tak, že se jí zpovídá...
tip
Fairiellko, tahle báseň pro mě balancuje na rozhraní mezi kýčem a krásně řečenou momentkou od řeky, na hranici mezi tím, že originálně poeticky řekneš to co cítíš s tím, že je to básnicky řečeno tak jak už někdo řekl: ale dnes jak to čtu se převažuje na tu první stranu, jo, je to tvoje a hezké. A tím, že to balancuje, možná ještě víc...
cherubinka
16. 09. 2007kritika!kritika!kritika!
16. 09. 2007střeva prvokova
16. 09. 2007
Ano, otazníky meandrů a škvíra v čase se mi líbí moc, to ostatní je taky takové, že neurazí, ale možná tomu trošilinku chybí jiskra, jinak dobrý.
Dva dobré momenty (meandrový otazník a vlastní škvíra v čase) jsou pro mne spolu s celkem urovnaným zbytkem básně dostatečným důvodem k tipu
a v dálce spící řeka ptá se
svým meandrovým otazníkem:
po tom "ptá se" už je pokračování nečekaný a je to spatláno nepatřičně (což se odvozuje jak (ne)známo od slova nepatřit)
prostředek je ale dobrej schoulenec
a závěrečná taky neurazí