Sedmikráska

díky, budu se snažit zlepšovat, ostatně jinak by mě to přestalo bavit.Snad to pak už nebude jen takové chrlení, jak jsi napsal, ale možná že bude poslouchat i víc lidí..Něco na tom bude..:o)

No, prostě byly doby, kdy jsem ze sebe chrlil téměř básničku denně (a možná tady je ten podstatný rozdíl, protože hodně toho co píšeš prostě jen píšeš a nejsou to básně, takže nemusí mít formu) a myslel jsem, že něco říkám světu, pak jsem zjistil, že světu vlastně nic neříkám, protože svět neposlouchá to, co už tisíckrát slyšel a mnohdy v lepším vydání. Pak jsem chodil s jednou slečnou, co byla dost lingvistka a tehdy jsem se ve psaní opravdu zlepšil, ale taky jsem se naučil svoje básně přemlít a přepsat několikrát, než je vypustím na světlo světa a hle, svět občas poslouchá. No a protože jsem dlouho nepsal, tak už jen kybicuju těm co se snaží psát do toho, jak by mohli psát líp. A ano, tvoje psaní je trošku jiná forma psaní, než jakou jsem užíval já když jsem ještě chrlil nedomrlé bsničky o lásce jak na běžícím pásu, chrlíš jinak a pravdou je, že poměrně často chrlíš dobře, tak chrl dál ;)

sebereflexe?? jasně chápu, ale epíšu proto aby díla byla dokonalá. vlastně tohle je jen velice relativní pojem a pro každého něco jiného.Píšu sebe. Svůj život.Co cítím. Psaní je pro mne něco jako filtr zvláštních nálad, které nemůžu světu jen tak vykřičet do oken.Připadá mi ušlechtilejší něco napsat než řvát či se bít..Rozumíš? mevadí jestli ne..M

hezké sedmikráskovité. Asi bych si s tím trochu víc pohrál, ale ty si nehraješ, vypisuješ. Až se dostaneš do fáze kdy bys převalovala každou báseň na papíře několik dní, jen abys ji nakonec nedopsala, tak o tobě začnou lidé říkat, že jsi přemoudřelý kritik, který sám vlastně nic neumí. A tak začneš víc kritizovat a nakonec skoro nepíšeš. Jen piš, možná je lepší napsat sem tam něco průměrného, než nepsat vůbec a chtít všechno dokonalé. (juj, to se mi tady z toho stala taková malá sebereflexe či co)