Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

VYPLÁCHNUTÍ

05. 10. 2007
8
9
2071
Autor
Alú

Tak takhle si představuji pocity po rozchodu, kdy jako obvykle si nepřipouštím jakoukoliv lítost nad čímkoli...

             Další děsivej den. Jaká hrůza mě naplnovala při pomyšlení že to jednou příjde, a teď,  když to tak naléhavě ulpělo na mé kůži teprve chápu všechny ty barvy ve kterých jsem to vídávala.

            Přišla jsem domů;  aspoň vyčistit si zuby pro dobrej pocit. Po tom co jsem dneska vypila bych si je vlastně mohla vypláchnout čímkoliv. Zoufalé, už se sebou ani nemluvím v zrcadle, zoufalé! Ani jsem se nepochválila že jsem odešla tak brzy, došlo mi co se tam rozjíždí, příjmout ještě pár těch zabijáckých sklenek, skončila bych v jiné posteli než v té svojí za chvíli.
            Ne, tohle nejsem já. Pro všechny tyhle slova a další řadu kterou ani neumím vyjádřit jsem se těšila na to bezmyšlenkovité usnutí. Moje postel- oblíbené místo, spím, přemýšlím, učím se v ní i píšu, a tak vlastně díky tomu i žiji občas jiným světem. Je to symbol všech dobrých rozmarů. Za tu dobu co tu spolu tak přebýváme jsme já a ona měly  pár návštěvníků. Vlastně... všichni zůstali, máma, táta, přátelé i bratr v ní někdy spal- to bylo dávno, to jsme byli malí... ale přece jen existuje vyjímka. Ničeho však nelituju, o to míň dvojtých ulehnutí.
            Jak se tak stáčím k místu spánku uslyším hlas: ,,Zavři!´´ Můj vlastní hlas, ale já mlčím. V té tmě je to trošku děsící, však lihoviny udělaly své a já s kordem slov vztyčeným... jsem v šoku zavřela. ,, Čemu se divíš? Už dávno byl čas na náš rozhovor." Trošku mi to nedochází, opakuju si v duchu: Čemu se divíš? Čemu se divíš? Hlavně mě trápí, že někdo cizí je v mém pokoji, v mé posteli a s mým hlasem! Stojím jak přibitá. ,,Podívej se na sebe, vždycky říkáš nikdy ničeho nelituj! Ty opravdu nelituješ. Opravdu? Svou lítost nevědomky utápíš v chlastu a spolu s ní i sebe. Podívej se na sebe!" Škubnu sebou směrem k vypínači- rožnu  dívám, dívám se na sebe. Ležím ve svém oblíbeném tričku na spaní s polštářem pod hlavou. Nic zvláštního, jen kdybych já sama nestála u vypínače. Jsem si tak odporná, že se odchlipuju sama od sebe.

9 názorů

Bíša
08. 05. 2008
Dát tip
:+)

neroušek
20. 02. 2008
Dát tip
Ano.Nerouškové jsou mudrovití mudrcové.

Alú
20. 02. 2008
Dát tip
Neroušek je nějakej moooc chytrej ne? ;-) Takoví jsou všichni Neroušci?

Alú
20. 02. 2008
Dát tip
Neroušek je nějakej moooc chytrej ne? ;-) Takoví jsou všichni Neroušci?

neroušek
20. 02. 2008
Dát tip
Neroušek zdraví Alú a diví se těm lihovinám.Je to dobře napsané.Neroušek radí Alú:zanech prolévání hrdla lihovinami a potrap tělo činkou.

Řízek
12. 02. 2008
Dát tip
vypláchnutí mozku,...sem trochu opak, nevyplachuju, lituju,... tenhle výtvor mě přinutil se zamyslet, už za to TIP*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru