Miluji tě

Na postelích bílý satén a z mých úst jen tiché ž-tém, ĺúbim ťa a mám tě ráda, opálená nahá záda nikde však tu nevidím; za lásku se nestydím, nevíš, jak žal v srdci mám, co bez tebe prožívám. Dva roky už píšu řádky, ani slůvko nejde zpátky, pošťák k tobě nechodí? Dál tak žít se nehodí! Snad máš jinou adresu, na křídlech ti přinesu, i když život snadný není, poslední mé pozdravení. Do oblak s ním zvolna míří z pampelišek jemné chmýří, pověz, proč se láska ztrácí, než mé srdce vykrvácí. Pokud máš jí ještě trošku, připni růži na punčošku, ze své lásky postav chrám, bez tebe jen umírám. Tiše vstup do mého nitra ještě dnes a nebo zítra, dlouho čekám s bolestí, věřím v tebe, ve štěstí. Neopouštěj lásku, běda! Bez ní se dál žíti nedá, s nadějí vždy chodím spát, že máš přece trošku rád. Nezapomeň, ty můj broučku, jen pro tebe potichoučku slabikuji jako dítě tisíckrát své "Mi lu ji tě!"

---