Zamilovaný

Milá zlatá, předem mi dovol pro mne jen řečnickou otázku: on tady někdo píše kvůli Nobelově ceně? A nyní následuje malá poznámka k vyřčenému postulátu, kdy je po poezii :) Kolik máš své vlastní fantazie posoudit neumím nebo raději nechci: ovšem skutečnost, jak onu dozajista rozkošatělou bujnost neukojitelných představ právě ty dokážeš přetavit do slov, to ano, to si zhodnotit docela troufám. A řeknu ti, tvá snaha dopadá prachbídně. Zákonitosti jazyka žádný mudřec ani slovutné kolegium nestanovuje, to si představovat nemusíš, ony stejně jako gravitace nebo přitažlivost sexuální prostě existují, bez ohledu na to, zda jsou popsány "složitou mluvou" a nebo "jen" vnímány citem. Autor se pak s těmito zákonitostmi nějak vyrovnává - což ty s úspěchem činit nemůžeš, neb o nich zjevně mnoho nevíš a ani ti není od přírody dáno v dostatečné míře je vnímat. Při křivení tvaru se opíráš se pouze o nejasná tušení a nepřesné opisování z hlubin vzpomínek vlastního podvědomí, které si, na rozdíl od tebe dobře, pamatuje, cos kdy četla a slyšela. A protože ti to opisování příliš nejde, tak určitě věřím, že se kopírovat nesnažíš. Jenže co je to jiného? Skutečně tvůrčí práce spočívá v alespoň částečně novém uchopení jazykové skutečnosti, změně (aktualizaci či v krajnosti úplném popření) způsobů předchozích, již někým uskutečněných. Byť jsi přesvědčena o opaku, nevymyslela jsi jedinou vlastní věc. Ba co hůř, ani náznakem k tomu nesměřuješ, jen velice primitivním způsobem ředíš a przníš to, co už napsali větší duchové před tebou. A právě to je onen pověstný kámen úrazu. Učený z nebe nikdo nespadl, a přestože se nad některými zdejšími texty nemohu snad ani zasmát, kdo projevuje opravdovou snahu, má můj respekt. Ale kdo pouze pomateně blouzní, tomu jej nedlužím... protože ten zabíjí poezii, ještě než se může narodit. V případě, že je takovému člověku -náct let, tak sám věk je omluva a existuje určitá naděje, že buď svého nezralého počínání zanechá a nebo se třeba něco naučí. V případě tvém doporučuji shromáždit několik útržků z děl básníků konce 19. století, uzavřít je do modlicích mlýnků, uchopit je do obou rukou a usilovně jimi točit dokola až do umdlení. Bude to bezesporu účelnější než to, co děláš teď.