Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

komár

23. 10. 2007
6
27
3384
Autor
jorel

Vracím se k publikování na Písmákovi, neboť důvody, proč jsem přestal, chci věřit, pominuly.

*

zhasínám lampu
i ten náš komár se chce
na chvíli vyspat

*


27 názorů

waldekke
19. 11. 2007
Dát tip
přesto joreli, vyspat nebo v klidu najíst? :)

jorel
04. 11. 2007
Dát tip
naprosto souhlasím. a díky za diskuzi

Paulart
04. 11. 2007
Dát tip
Díky. V podstatě nemám co dodat ke Tvému vysvětlení, proč je pro tebe uspořádání slabik důležité. Jde o jistý druh virtuozity. Uměním je, aby se virtuozita nestala jen bezduchým předváděním technických schopností.

jorel
31. 10. 2007
Dát tip
Dodal bych, že ono: Jak jej vystihneme formou haiku? je klíčové a elegance řešení, které nakonec autor zvolil je nedílnou součástí samotné haiku. Přesně proto nedokáži psát sonety: Nejsem sto pochopit a uchopit jejich vnitřní konstrukci. Líbí se mi, rád je čtu, ale to je všechno. Haiku vnímám intuitivně, cítím jej a prožívám. Proto jsem schopen a ochoten o něm hovořit a klást důraz na porozumění jeho formálního rámce. Proto že je pro haiku důležitý, ba nezbytný. Překlady Bašóovy haiku zůstávají pouhými více či méně kvalitními obsahovými překlady Bašóovi JAPONSKÉ básně ve formě hauiku a kdo chce porozumět její dokonalosti v celém rozsahu, musí ji být schopen přečíst a pojmout v originále. I to je, byť zřejmě neúmyslný, rys poezie ve formě haiku. Originálem je pouze v jazyce, v jakém byla napsána a přepsat jej do jiného lze někdy jenom volně a někdy také vůbec ne.

jorel
30. 10. 2007
Dát tip
v mnohém si rozumíme, ale přesto se domnívám, že pro formu haiku je počet konstantní počet slabik důležitý. pro její mutace, varianty či z ní odvozené formy nemusí být - pro ni však je a definuje jí. Přijde mi to hodně podobné situacím v bojových uměních. Spoustu prvků, které se člověk učí od svých mistrů, nikdy v realitě, ba ani na zápase nepoužije. Ale mají svůj neoddiskutovatelný význam a bez nich by danná forma bojového umění již nebyla tou formou. Pochybovat o staleté zkušenosti generací mistrů a rovnou ji překročit s odůvodněním, že náš jazyk na ní neni vhodný, mi přijde sice snadné, ale výsledné snažení bude mít s haiku pramálo společného, neboť v něm nebude znát ten zápas s formou, která jej vymezuje. Box je fajn sport, ale mimo ring se jedná bitku. Určitě má svůj význam pro bodyguardy i popzpěváky, ale sportem zůstává, je-li provozován na cvičištích, v tělocvičnách nbo v ringu. Je spousta děl, která vznikla na motivy haiku a určitě mnohé z nich je i předčila. Rád čtu minimalistické básničky, velmi kladně je hodnotím a cenním si jich i jejich autorů. Ale haiku to jednoduše nejsou. Jinak řečeno, neni podstatné, jestli do slabik haiku počítáme s, v nebo z, ale důležité je, jestli je při tvorbě vůči počtu slabik zohledňujeme. Vždyť přece právě jejich počítáním probíráme zachycenou myšlenku znovu - tentokráte z jiného úhlu pohledu a při ladění přemýšlíme nad jím obsahem. jak jej vystihnout formou haiku? Stejné je to u evropských rytmických veršů, přízvučných a nepřízvučných slabik atd. sonet má předepsaný počet řádků a slok a basta. Na závěr k poznámce o překládaných haiku: to je jiný problém!!! Překládat haiku do rytmu se zachováním výše opěvovaných alitearcí a eufonií je leckdy nemožné a neuskutečnitelné. Takže překladatel si musí zvolit, co a jak chce překládat a také proč. Proto překlady slavn= Bašóovy žáby skákající do studně se tak liší.

Paulart
30. 10. 2007
Dát tip
Jorel: My se tu kdysi hodně natrápili nad uspořádáním 5-7-5. Stáli tu proti sobě Dero a Oldjerry a dokonce japanista se zapojil, ten dokonce tvrdil, že haiku nelze psát v jiné řeči, než japonštině. Já poprvé slyšela o haiku od taťky (Darmo-šlap), hodně mi pomohl Japhy, i když mě pak hodil přes palubu, pak se Skafararixem jsme si vyměňovali názory, se stancou, s Ignatzem, Ša-gej, Tišinou_Šivovou, ale vlastně u nikoho z těhle více ostřílených jsem se nesetkala, že by dodržovali striktně 5-7-5. Ani Antonín Líman, vynikající překladatel Issy a Bašóa, se nedrží za každou cenu vnější formy. Některá haiku mě zasáhnou svojí hloubkou v prostotě, průzračností, skrze kterou člověk pohlédne dál do sebe, ale v tu chvíli mě vůbec nenapadne počítat slabiky. Nezbývá na to čas, když se zatajeným dechem stojím nad malým zázrakem. Je to hodno odložení, s úctou, ale přece. Myslím, že je zbytečné strkat české nohy do japonských nohavic (a nebo obráceně), prostě podstata haiku tkví v něčem jiném, co Ty sám také velmi dobře popisuješ. Na tom se můžeme shodnout a to, v čem se nikdy nedohodneme (v nutnosti dodržovat 5-7-5), pominout. Haiku není mrtvá forma, ale mohla by se jí stát, kdyby se příliš důrazu kladlo na vnější formu stanovenou starými mistry. Stručnosti se dá dosáhnout i pouhými dvěma řádky (u free-haiku). Jinak s Tebou ve všem souhlasím, snad jen bych podotkla, že jisté výjimky (ve zlomovém momentu s pomlčkou či v sezónních slovech) mohou haiku jen obohatit. Existují vynikající městští haikuisté, kteří tvoří svá haiku z trhlin a skvrn na omítce. A nebo z odlesků ve výkladních skříních. Aniž by zkoumali, který strom zrovna kvete. Čtou znamení z jiných not :-).

jorel
29. 10. 2007
Dát tip
Paulart: aliteraci ani eufonii nevnímám jako klíčový či důležitý rys haiku. Z mého hlediska je to už mistrovská finesa a nevím o mnoha lidech, kteří by si mohli zodpovědně dovolit přistoupit ke jejich aplikaci ve svých dílkách. Jedná se totiž o prostý fakt, že důležitější rysy haiku. Zejména notace 5/7/5 - byť podle v češtině individuálních, ale jasně stanovených a neměnných pravidel - , zlomový moment, prosté vyjadřování skrývající v postřehu ze všedního dne hlubší myšlenku stojící (za to jí sdělit). Dotek přírody či ročního období, který byl v Japonsku u haiku považován jako taková samozřejmost, až se stal dalším pravidlem, bych v našich krajích a podmínkách, posunul do druhé, méně podstatné roviny. Tam možná můžeme přihodit i tu zde zmiňovanou aliteraci a eufonii jakožto i třeba akrostychy a další složitější prvky. Vycházím z přesvědčení, že haiku neni mrtvá forma a ani asijská literární fosílie (narozdíl - pro nás - třeba od japonské tanky nebo korejského trojverší sidžo). Haiku oplývá několika rysy, pro které z ní činí unikátní formu. Je to tradicí vybroušený počet slabik (který ale v japonštině umožňuje větší autorovu svobodu, neb jejich jazyk i forma písma jsou k tomu ideální), který se ustálil na oněch 5/7/5. 17 slabik v součtu je druhým důvodem, proč vnímat haiku jako výjimečnou formu: snadno zapamatovatelné; hodně pro frázi, ale dost prostoru pro poezii; málo pro okecávání; jasné rozdělení do třech částí nutí autora strukturovat svůj postřeh/dojem/myšlenku do složitější konstrukce než dualistického Á rovná se Bé. První řádek uvádí čtenáře na scénu. Tradičně dodává odkaz na roční dobu, navozuje náladu nebo zaměřuje pohled na nějakou událost, souřadnici v prostoru či konkrétní jev. Druhý řádek bývá nejpoetičtější a rozvíjí ten první plus připravuje půdu pro vyvrcholení. A třetí posouvá celý postřeh za hranici banality běžného postřehu. Tak lze vnímat haiku skrze její formu. U nás v Čechách a na Moravě máme v národní povaze hravost a jistou fromu nedospělosti. Dospělost se, dle mého názoru, pojí s odpovědností, schopností konat vědomě své kroky a vyrovnávat se s jejich následky. Takto vnímaná dospělost je nezbytnou podmínkou pro jakoukoliv profesionální práci v jakémkoliv oboru lidského konání. Forma haiku je natolik minimalistická, natolik prostá, natolik obnažující, natolik vypovídající, natolik nevyžadující hlabší vzdělání ale cit, postřeh a pokoru, že svým významem překračuje roly exotického literárního útvaru. Haiku je víc. Je meditací nevyžadující vzdělání ani vhodné podmínky, nenutí mít slovní zásobu jako encyklopedie. Nenutí k ničemu. Jenom k respektu před ní samotnou. Až poté, co autor pochopí, co haiku nabízí, proč a jak, teprve potom má možnost ji překročit a přesáhnout. Do té doby by měl pokorně naslouchat a hrát si a experimentovat, ale hlavně zkoušet psát skrze ní a v duchu s ní. Jsme totiž národ nejenom hodně hravý, ale taktéž uspěchaný, nedůsledný a netrpělivý.

Paulart
27. 10. 2007
Dát tip
jorel, doufám, že jsem tě svým rejpáním neodradila a že se někdy na nás haikuisty přijdeš podívat. Potřebujeme tu někoho, kdo někdy přihodí vážnou kritiku.

jorel
26. 10. 2007
Dát tip
ok, kluci a děvčata. pro jednoho komára slunce nesvítí :o)

Paulart
25. 10. 2007
Dát tip
Ahoj Joreli, aliterací, tedy hromadění slov se stejnými počátečními písmeny, se tu příliš neobjevuje, výrazná eufonie též ne, a to si čtu tvé ukázky nahlas. Jistá stopa eufonie se objevuje třeba ve verši: "vykuřuji komáry" se slabikami "ku" a "ko". Já bych se ale spíš zastavila u tvého haiku. Napíšeš-li "ten náš komár", vyjadřuješ tím, že vám nějakým způsobem ten komár patří. Ale komár není "tvým" komárem, ani "vaším". Komár je v haiku právě a jen komárem, ničím jiným. To jistě znáš :-). Takhle to vypadá, že jsi do svého haiku přidal "ten náš" jen proto, aby jsi dodržel počet slabik. Zhasínám lampu - i komár se chce na chvíli vyspat. Tohle v dobrém: Doufám, že mě ušetříš úvah na téma 5-7-5 :-)

jorel
25. 10. 2007
Dát tip
Ok, Oldjerry, vítám Tvoji kritiku a vnímám ji jako podklad pro věcnou diskuzi. Dej mi prosím Tě příklady stop aliterace a eufonie u těchto pěti, zde citovaných haiku, ať my i další čtenáři, máme jasno, kde je zakopený pes a o čemže se to vůbec bavíme. (1) Vykuřuji komáry odlétly i světlušky (2) Nezabíjej mouchu nevidíš jak spíná ručičky jak prosí o milost? (3) Půjčil jsem si chýši od blech a komárů spím jako zabitý (4) Pár much a já toť celá domácnost v téhle skromné chýši (5) Zhasínám lampu. I ten náš komár se chce na chvíli vyspat.

Oldjerry
25. 10. 2007
Dát tip
Jorel - je to můj názor a nevydávám ho za nezvratnou pravdu (z toho jsem už vyrostl). Přesto se domnívám, že do haiku tomu chybí smyslové přechýlení, stopa aliterace a eufonie. Jsou to včetně těch ostatních hezké obrázky. Od haiku neočekávám víc, ale něco jiného. Nebudu se odvolávat na kapacity a také už tě svými nedomyšlenostmi nebudu obtěžovat...

Baziliška
25. 10. 2007
Dát tip
odpusť, že opakuju tvoje slova (a ještě tak nepřesně), nepodívala jsem se na vše:) perfektní postřeh tvůj i jeho:) věřím, že někdo ji docení o to víc a když jsme u těch rychlých odsudků, dovolím si také citovat Issu: Vykuřuji komáry odlétly i světlušky.

Baziliška
25. 10. 2007
Dát tip
jorel: chápu a jak:) haiku nemá být nějak šokující, filosofické atp. ale spíš lyrickou momentkou odpozorovanou ze života, s nějakou pointou citaci chválím, vždy je ilustrativnější než popis:)

jorel
25. 10. 2007
Dát tip
Haiku by nemělo být 17ctislabičným popisem banality, ale skrze drobný postřeh z všedního dne vést k hlubšímu zamyšlení. Pokud by takovým nebylo, jaký by byl důvod pro jeho existenci? Stačí nahlédnout do tvorby klasických i moderních mistrů. Za zdánlivou banalitou se skrývá zdvihnutý prst vzkazující: dívej se pořádně! Jsme zvyklí studovat formu a vymezovat se vůči ní nebo spolu s ní. Ale těžko je nám (a bavím se obecně z vlastní zkušenosti o poezii psané v naší zemi) hovořit SKRZE tuto formu. Mám dojem, že jsou u nás pravidla vnímána jako cosi omezujícího a v podstatě škodlivého. A přitom, kdo z nás umí psát tak, abychom di mohli tato pravidla překročit. Znám jednoho z nejtalentovanějších mladých designérů naší země. Studuje momentálně UMPRUMku. Často mám možnost vidět jeho rozpracované projekty. Když pracoval na naší sbírce (já dodal texty, on vizuální zpracování), tak jsem byl v jeden okamžik uchvácen harmonickým zpracováním ilustrací doprovázejících sbírku. Ale on mi tehdy řekl, že teprve nyní je bude narušovat novou vrstvou geometrických tvarů a řezů. "Proč?" ptal jsem se. "Abych vytvořil napětí a dal tomu další rozměr." Nedalo mi to a později jsem zkoumal výsledek se snímky z doby kolem citovaného rozhovoru a Jakub si povzdechnul: "Dokud nedokážeš stvořit jedním způsobem dokonalé dílo, nemůžeš jej překročit a dát mu další rozměr. Formy musíš nanášet postupně a věci dotahovat do konce. A rovnou se vzdej naděje, že někdo tvoji práci ocení." Naprosto s ním souhlasím.

jorel
25. 10. 2007
Dát tip
Jinak vám děkuji za podporu i za to, že jste na mě ještě nezapoměli. I já mnohé z vás pamatuji a rád se podívám na vaše literární pokroky. Nicméně, odborně kritizovat si dovolím pouze u haiku, senriu a spřátelených forem. Pokud napíši svůj komentář k dílu mimo tento záběr, bude to o čisté sympatii nebo výjimečnosti díla či na vyžádání od autora. Je to s ohledem k mému časovému vytížení a individuálním preferencím. Díky Jiří Altior alias Jorel (nebo na Nyxu Joreru)

jorel
25. 10. 2007
Dát tip
no, idea i praxe byla prostější: zhasínám lampu, aby se konečně nažral, nebo odlétnul za světlem ulice a přestal rušit moji ženu a tříměsíčního synkaze spaní. Nejdřív jsem ho chtěl plácnout, ale asi deset minut se mu dařilo jenom bzučet a létat v místech, kde jeho rozplácnutí obnášelo probuzení zbytku rodiny. Když jsem se tam tak pachtil, tak se mi vybavila některá haiku od Issa a já už ho ani plácnout nechtěl: Pár much a já toť celá domácnost v téhle skromné chýši --- Půjčil jsem si chýši od blech a komárů spím jako zabitý --- Nezabíjej mouchu nevidíš jak spíná ručičky jak prosí o milost? Takže, než vyhrknete soud, chvilku přemýšlejte. Občas píši kritiky k haiku a už tolikrát jsem i přes svoji praxi nedocenil postřeh autora, že mi přijde důležité vás právě na toto upozorňovat.

Norsko
24. 10. 2007
Dát tip
nechce (dělám mu mluvčího)

Oldjerry
24. 10. 2007
Dát tip
Jorel ahoj a vítej zpět. Ke komárovi : je to prima vtip, ale haiku to není. To nevadí, za ten fórek si to tipa zaslouží.

Milly
24. 10. 2007
Dát tip
:-))

Ta_Audrey
24. 10. 2007
Dát tip
no právě, že je to naopak...to má šťávu...

Milly
24. 10. 2007
Dát tip
No, mně to spíš evokuje, jak mi po zhasnutí lampy najednou začne něco bzučet kolem uší- něco, co do tý chvíle v klidu sedělo na stěně, takže jsem o tom vůbec nevěděla.... :-)

Baziliška
24. 10. 2007
Dát tip
:))*

Milly
23. 10. 2007
Dát tip
Hmm..... tohle mi přijde nelogický.... (však komáři potmě právě lítaj..), ale fajn, že se vracíš. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru