Z člověka se staneš kamenem a zůstaneš stát jako očarovaný, zapomeneš na domov i na své blízké

Je zajímavé zamyslet se nad chybějící vùlí v případě hypnagogních pseudo halucinací  Jsme jim takřka oddáni bez milosti a pronásledováni svojí zděšeností a "Měl jsem nejkrásnější sen v životě - skoro mi vhání slzy do očí" každé vzepření se jim stojí abnormálně bolestivou námahu

Měl jsem nejkrásnější sen

"na co normální život když ve snu si mùžu splnit vše" pomyslel si a ihned si uvědomil jak nezdravá je to myšlenka  Tohle není o prodýchání ale o podřízení se   Možné zotročení  Mluv dál  a namaluj si do úst další rimbaudovou knihu

Vnímal jsem hrozně moc zelenost trávy  Vlnila se zpomaleně a přitom normálním životem stoupal jsem do kopce  Na chalupě a ta zelená vybuchovala doslova okolo mne  Ta drobná cestička dokáže být čímkoli ať už babičkou nebabičkou která pojídá slavné sedmikrásky nebo dědovou a lopatou a motykou a mnou kterak ji opravujeme dokonce i na gabrielu dojde a pohladím jí a namaluji další knihu zelenou  Zelenou s pořezanou papírem

Prý záblesk geniality a abnormálního vzrušení mládí  Zpropadené nářky a záblesky vizí v poledním bytí  a možná je to pouhé pohrdání a nebo také útěk  Pohozené vlasy
pochcané a zesměšněné to dokáže unavit a radši odtáhnout k pískům a tam se mít oooo tůze dobře jako jaro jež je zřejmé jelikož ... mé malé milenky dohola ostříhané kdykoli si kdekdo pozdě z rána kýchl koneckonců jenom dlé a zetlelé citáty

Pomalu jsem stoupal do kopce a uvědomoval si že sním a začal jsem si toužebně přát uvidět Ferdinu  Tu bílou kočičku která zemřela před dvanácti lety  Vrchol kopce se přibližoval a já vìděl že tentokrát ten sen ovládnu že jej usměrním a až výjdu nahoru že ke mne Ferdina přiběhne a skočí mi do náruče  Ještě teď se musím usmívat pro ten okamžik pro to že se tak skutečně stalo  Mazlila se a ja jí hladil a viděl po těch dlouhých letech její obličej a věděl jsem že teď už nikdy nemá cenu plakat pro smrt  Natož vlastní  Protože kdybych chtěl mohl začít padat sníh  a taky mi asi po tvářích stékaly slzy

(Zelená barva dominovala všem trávám a drobná cesta na východ možná do nebe mne dokáže obejmout  Zlehka poletují drobné vločky a se svojí slabostí se některé rozpouštějí o stébla  Kráčím do vrchu a vím kdo tam bude a uvidím stromy které jsou symbolem dětství ukotveného jež jsem přerostl a už mě neudrží  Protože jejich zelené listí se zalévá bílou jako když člověk sleduje dokument o odlévání zvonù  Nakonec přiběhl i Maxan Ferdin syn a mazlil se také - bylo to kouzelné setkání  Plné chladivé neuvěřitelnosti  a taky mi asi po tvářích stékaly studivé slzy  Které nemohl jsem zastavit)

Kouzelné setkání okamžiku kdy zcela neočekávaně přiběhl i Maxan  Hladil jsem jej a myslel na to poslední setkání před sedmi lety  Zemřel mladej jako každej genius řekl mi kdysi někdo a mně to bylo líto a k smíchu i když genius to on byl  Byl to krátký sen ale pořád žije a je mojí vùlí kterou dokázal jsem si jej utvořit  Nakonec oba odešli a já pozoroval  a asi mi  Světlo slunce taky stékalo oranžově hnědé jako čerstvě táhnoucí se med

Je zajímavé zamyslet se nad chybějící vùli tak snadno podlamované až do dna žijícím životem plným vizí  Tohle není legrace ani napomenutí  A nebo jasná převaha vùle nad životem  Je snad sen přitakání smrti Jelikož ptáci hledí neustále vzhùru k nebi a nedokáží se jej vzdát

---