Snad

Jsou světy beze slov i snění, jsou proudy vod jež nikde nepramení, a vesmír v baňce z dechu skláře o vánocích slepě visí a v něm my se odrážíme ve svém bytí nebo na provaze, ryba i rybář jsou němí jako ve vodě tak i na zemi, nebýt hodin a zdí hodiny nevisely by, čas neslyšel by nás, a my jepice nenasytné, stély bolesti, jemný prach v němž dotýkání stop zanechá stejně jako strach, ochutnáváme smrt při milování a let ve chvílích snění, jsem sobě světem a přesto, zemřu a vstanou stébla mých cest jen, snad bude ještě kamsi jít, stejně jako předtím, dokud nedojdem.