Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak (ne)stopovat ve Španělsku

10. 11. 2007
16
50
5076
Autor
martinez

zahlídla sem tu Vauda včil, tož něco pro něho :o)

 

Bydlela jsem ve Španělsku skoro rok, když mi tenkrát ujel autobus. Bylo léto, tři čtvrtě na devět a přestože to byl autobus poslední, bylo ještě světlo, tak jsem se, přes všechny obavy a pramalé zkušenosti, vydala stopovat. Šla jsem k benzínce na konci města, protože jsem si řekla, že si tam vyberu někoho, kdo bude vypadat důvěryhodně, starší paní nebo partnerskou dvojici a budu tak stopovat bezpečně.

První auto, kterého jsem si tam všimla, patřilo mému známému a jeho kamarádovi, ale bohužel mě svezli jen půl cesty, k benzínce v blízkém městečku, kam jeli na diskotéku a já měla před sebou ještě asi patnáct kilometrů.

Uklidněná a povzbuzená prvním úspěchem, jsem si vybírala dalšího řidiče. Vyhrál to pomenší, starší pán s plnovousem a ne zrovna moderní dodávkou. Zeptala jsem se ho, jestli jede do Torreblancy a když přisvědčil, poprosila jsem ho o svezení. Prohlédl si mě odshora až dolů a souhlasil. Vyjeli jsme a povídali si – odkud jsem, co ve Španělsku dělám, pak došla řeč i na obyvatele Torreblancy a přišli jsme na společné známé, takže mé obavy ze stopování byly ty tam. A pak řekl: „Teď se tě na něco zeptám, ale slib mi, že se neurazíš…“ „Snad ne, uvidíme…“ „Chceš se se mnou milovat?“ „?!?!? Ne!!!“ „Já jsem si to myslel... Asi ti to ještě nikdo neřekl – u nás stopují hlavně takové ty…no, prostitutky. Svezou se tam, kam potřebují, no a pak si ještě vydělají. Ty ses mi taková nezdála, ale byl bych hlupák, kdybych to nezkusil. Takže opravdu ne?“ „Ne, já jenom jedu…“ a to jsem se vůbec nesnažila být vtipná! Moje odpověď mu stačila, dál nenaléhal a za chvíli mě ve vší slušnosti vysadil tam, kde jsem potřebovala. Rozloučili jsme se jako přátelé a tak na mě moje nejhorší zkušenost se stopem ve Španělsku měla ještě týden počkat…

 

Přesně za týden mi ujel ten samý autobus. Tentokrát už jsem se cítila jistější, když jsem zamířila k benzínce na kraji města, abych si vybrala auto s vhodnou posádkou. Poučena z minulého týdne, chtěla jsem hned v úvodu oznámit, že „já jenom jedu“. Ale nebylo to nutné, potkala jsem tam své známé, kteří mě před týdnem svezli na půl cesty. Zeptala jsem se jich, proč mě nevarovali, jak to se stopováním u nich je – řekli, že si neuvědomili, že jsem cizinka, kterou by měli upozornit a pak, že dnes už je to se stopováním jiné než dřív a mladí lidé že tak cestují dost často. A všechno proběhlo úplně stejně – na mně už známé benzínce jsem se opět rozhlížela po dalším autě.

Mí dobrodinci ještě ani nestačili odjet a u mě už stál neznámý mladík a ptal se, kam jedu. Byl mladší než já a svou vyšší atletickou postavou a hlavně nesmělým „obrýleným“ pohledem mi připomněl mého oblíbeného spolužáka. Snad proto jsem, po tom co mi řekli ti dva, bez obav nastoupila do jeho auta. A ihned jsem zalitovala – sotva usedl, začal mi roztřesenýma, upocenýma rukama zapínat pás. Zadoufala jsem, že je nervózní, protože je nesmělý, ale on se čím dál víc projevoval jako klasický „úchyl“ – pravou rukou se mě snažil osahávat a třásl se a potil víc a víc. Jen pár desítek metrů za benzínkou se na silnici, po které jsme jeli, zprava napojovala další a to tak, že napřed byly souběžné a pak se z nich stala jedna, nebyla tam žádná zatáčka ani odbočka. Přesto se on, v místě, kde se obě silnice setkávaly, rozhodl otočit a přes mé protesty zamířit po setmělé cestě na opuštěné temné pobřeží. Naštěstí při tom manévru auto zpomalilo natolik, že jsem – po menším přetahování a zápase s jeho upocenou pravicí a úspěšném rozepnutí pásu – z něj mohla vyskočit. Když jsem se rozběhla pryč, ještě jsem za sebou slyšela jeho rozzuřený křik a oplzlé výhrůžky. Za mnou se ale naštěstí nerozjel, ve směru, kterým jsme původně vyjeli a kterým jsem já klopýtala pěšky a už potmě, bylo dost rušno, míjelo mě jedno auto za druhým.

Za chvíli, když už jsem si byla jistá, že je definitivně pryč, jsem se rozbrečela – ze všeho nejvíc asi hnusem a vztekem. Byla tma a přede mnou ještě asi patnáct kilometrů. Šla jsem, no, spíš jsem se překvapivě rychle potácela na kraji té dvouproudé silnice a nahlas jsem sice španělsky, ale z hloubi duše nadávala. Kolem mne si to svištěla osobní auta, dodávky a hlavně kamiony, ale já jsem se nedívala nalevo ani napravo, stejně jsem přes slzy skoro nic neviděla. Pak jsem přišla na místo, kde se vedle silnice objevil menší plácek, něco jako odpočívadlo pro maximálně dva kamiony. Jeden tam stál, dveře na straně řidiče otevřené. Rázným krokem, ještě pořád nadávající, jsem prošla kolem něj.

„Počkej, tobě někdo ublížil?“

„Dej mi pokoj!“ – ani jsem se na něj nepodívala a šla dál.

Ještě mi něco říkal, ale už jsem ho neslyšela. Okamžitě mě dojel a otevřel dveře na mé straně.

„Všiml jsem si tě, když jsem tě předjížděl a bál se, že tě tam někdo srazí, tady bys neměla chodit pěšky…Tobě opravdu někdo ublížil…Co se ti stalo? Pojď, svezu tě…“

Teď jsem si ho konečně prohlédla. Mohl by být mým otcem, i něčím dědečkem, vypadal dobrácky a bylo už hodně pozdě a pořád ještě jsem to měla hodně daleko. Nastoupila jsem a i když mi to blesklo hlavou, ani jsem nepřemýšlela, co bylo tam a v tu chvíli nebezpečnější – zůstat sama na silnici nebo nastoupit do toho kamionu… Zase jsem měla štěstí. Byl moc hodný a povídal si se mnou vlídným, uklidňujícím hlasem. Vyslechl si, co se mi přihodilo a zanadával si se mnou. Zase se vynořili společní známí – rozvážel totiž sýry a vozíval je i do motorestu, kde jsem dřív pracovala v kuchyni a znal i další lidi z Torreblancy. Cesta uběhla rychle a on mě vysadil na stejném místě, kde jsem vystoupila před týdnem z té dodávky.

Od té doby jsem už nestopovala, ani ve Španělsku, ani u nás. Neříkám, že už nikdy stopovat nebudu, nemůžu vědět, co všechno mi život ještě přichystá, ale rozhodně se do toho dobrovolně „nepohrnu“…


50 názorů

Stařec_007
14. 07. 2011
Dát tip
Já mám také takový pocit :-))

martinez
14. 07. 2011
Dát tip
no.. nějak je všecko čím dál horší nebo aspoň jiný než dřív mi připadá

Stařec_007
14. 07. 2011
Dát tip
Kamarádka vzala do auta znáného "od vidění" po chvili jí donutil zastavit a začal škrtit...dnes už je v kleci. Já sám toho nastopoval hodně ale mám pocit, že to asi bylo v jiné době...dnes bych si to asi už nelajsnul :-)) Jinak pěkně napsáno takže TIP! :-)

martinez
20. 03. 2009
Dát tip
no vida jak to z tebe leze... :o)

martinez
20. 03. 2009
Dát tip
náhodou první část veselá byla :o) no já taky ne ale někdy se tomu člověk nevyhne

martinez
19. 01. 2008
Dát tip
mám v zásobě ještě jeden stopovací... trumfnul by je - ale sepsat ho su líná... :o) díky za návštěvu

Abi
19. 01. 2008
Dát tip
V Čechách nestopuju, ve Španělsku jsem dosud nebyla, ale chci se tam podívat - a stopovat nehodlám zas. Příběh, z něhož přejede mráz po zádech.

martinez
12. 01. 2008
Dát tip
já se v tom vyznala, neboj :o) a dík

Horavin
12. 01. 2008
Dát tip
Pardon, platí samozřejmě ta druhá odpověď. Nechtěně jsem odeslal i to, co jsem po sobě pak opravil.

Horavin
12. 01. 2008
Dát tip
To asi ano, jenomže příběhy podobné Tvým mohou být tím méně snadné. Proto mi zdaleka nepřipadají okrajové, nebo dokonce nemastné, neslané. Dík ;-)

Horavin
12. 01. 2008
Dát tip
To asi ano, jenomže nemyslím, že příběhy podobné Tvým jsou tím méně snadné. Dík ;-)

martinez
12. 01. 2008
Dát tip
no, sou příběhy, kde je třeba víc statečnosti ke zveřejnění, než u těch mých... ale díky :o)

Horavin
12. 01. 2008
Dát tip
Souhlasím s Vinkim a ktomu bych ještě rád doplnil, že lepší než vymyšlená povídka je skutečný příběh, minimálně ze 3 dobrých důvodů: 1. pro otevřenou vůli statečně jej podstoupit se všemi riziky a prožít i s případně nepříjemnými důsledky; 2. pro ochotu se jím i nadále zabývat, strávit je a dobrovolně jimi nesčetněkrát znovu procházet, vše s odstupem zhodnotit a zpracovat; 3. Vstupovat s ním kdykoli a znovu na fórum či do arény na písknutí či pouhé zavolání... T

martinez
09. 12. 2007
Dát tip
dík - tak snad i přesto přivezeš nějaký dílka do klubu :o)

martinez
09. 12. 2007
Dát tip
díky ale já su spíš na básničky... tady až na tydle dvě příhody, pohádku pro malou a pak eště jeden cvičný překlad ze španělštiny už prózu nenajdeš :o) a třeba se to za pár let ve španělsku změní :o)

martinez
02. 12. 2007
Dát tip
tak taky víš... :o)

těša
02. 12. 2007
Dát tip
jo, nestopuje se tam nejlíp, myslim že jako kluk se světlejma vlasama jsem přilákal všechny gaye z širokýho okolí. Ale na druhu stranu jsem bez většího čekání dojel z andorry do valencie a do granady.

Rabb
17. 11. 2007
Dát tip
nedostrkala.. ..ale prostě bych si to z vlasrní iniciativy rád přečetl.. :-)

martinez
17. 11. 2007
Dát tip
to vyznělo, pobočníku, jako bych tě sem dostrkala hlavní kulometu :o)

Rabb
17. 11. 2007
Dát tip
přečtu snad někdy později.. nic neslibuji.. času u internetu je stále méně a méně.

martinez
15. 11. 2007
Dát tip
mezery v kategoriích :o) díky

reka
15. 11. 2007
Dát tip
trochu děsivý příběh, ještě že dopad tak, jak dopad. od kamarádů sem slyšel podobné věci o stopu, ale naštěstí, co vím, nikdy nic nedopadlo nijak špatně. jinak povídku mi to nepřipomíná, ale o to ti asi nešlo.

martinez
12. 11. 2007
Dát tip
já vím - cizí neštěstí člověka dycky potěší... a co teprv pštrosa :o) díky

martinez
11. 11. 2007
Dát tip
Vaud - mám eště horšího stopa - z rakouska... ale ten není sepsanej :o) Vinki, dík - já už to vysvětlovala Derovi - až přijde ten čas, budu myslet na vaše rady :o)

Vinki
11. 11. 2007
Dát tip
Ja asi nebudu souhlasit s Derem v tom, ze by tam melo byt vice dynamicke popisnosti. Neco takoveho se hodi spis pro smyslene pribehy a tohle, soude podle Upresneni kategorie, smyslene nebude. Udelat z toho gangsterku/drama by nebylo rozhodne moc dobre, dle meho by to ztratilo na verohodnosti. Je pravda, ze takhle, jak je to napsano, to vypada spis jako skolni cviceni na tema "Napiste povidku ze zivota". Nejaka ta "jiskra" tomu chybi, protoze tema je jasne uz od zacatku. Co ma ctenare drzet az do konce? Jako mozne reseni me treba napada ubrat carky a ve vypjatejsich castech zkusit malilinko zkratit vety a prastit tam primocarejsi vetne konstrukce. Mozna tohle mel Dero na mysli. :)

Vaud
11. 11. 2007
Dát tip
trochu me z tehle prihod mrazi - mi kluci to mame o neco bezpecnejsi, ale taky mi obcas na stopu nebylo do smichu :-) *

martinez
11. 11. 2007
Dát tip
pali, Printe, Oldíku - děkuju :o)

Oldjerry
11. 11. 2007
Dát tip
Zajímavé

Print
11. 11. 2007
Dát tip
Cítím to jako Anetté: Jsem spokojený nenáročný čtenář* :)

palino8
11. 11. 2007
Dát tip
Vaud sa iste tiež poteší ;)

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
no s tím "a" asi jo, ale to "a" tam není, takže bych to musela překopat celý... :o)

avox
10. 11. 2007
Dát tip
hm, já si říkala - "protože byl poslední, (a) bylo ještě světlo... rozhodla jsem se stopovat" asi tak, no, ale ty to musíš vědět, tys tam byla :-))

Barman
10. 11. 2007
Dát tip
No jasně, to aby se nezdálo, že chlapům nic nehrozí:) Jinak holky to fakt těžší maj. Jedna story stopaře proti padesáti stopařkám.

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
díky, Barmane, člověka potěší dyž slyší o cizím neštěstí /myslím tvýho dědka/ :o)

Barman
10. 11. 2007
Dát tip
Úplně jsem se oklepal, když jsem si vzpomněl, jak mě v sedmnácti osahával ňákej dědek, jel hrozně rychle a já mu nemohl jednu vrazit. Ale zase nic drastickýho, díky bohu. Do té doby jsem si myslel, že se takové věci stávají jen babám. Myslím, že povídka je oukej:)

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
díky avox :o) ale to přestože tam patří - přestože byl poslední, bylo ještě světlo - ne proto... :o)

avox
10. 11. 2007
Dát tip
Nejsem sice Vaud, ale celkem s chutí jsem si přečetla tenhle příběh. Snad by v té větě na začátku mohlo být "protože" místo "přestože" ale fajn, */

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
mylenko, není tu vhodnější kategorie pro todleto - neslaný nemastný to ale nebylo, si piš teda :o) lístečku, to si teda přečteš! :oD

Marcela.K.
10. 11. 2007
Dát tip
...asi jsem náročná :-) ...na povídku se mi to zdá málo... prostě nemastný, neslaný... i když představit si tebe, jak bulíš a bojíš se ... no nebudu ti přece mazat med :-)

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
to je dobře - todle pro náročný fakt není :o) díky

Anetté
10. 11. 2007
Dát tip
Jsem spokojený nenáročný čtenář* :)

Dero
10. 11. 2007
Dát tip
Za málo, čtu tě víceméně pravidelně. Možná se mihnu po cestě na sraz střední školy, teď nedokážu říct, jak to budu mít časově.

martinez
10. 11. 2007
Dát tip
no proto próu nepíšu, že nemám trpělivost - jen tak sem to sepsala s tím že někdy to třeba dopiluju - už je to dlouho a su děsně líná... ale jak nastanou eště delší zimní večery, pokusím se - dík za přečtení ps. co příští sobota? viz náš první brněnský sraz

Dero
10. 11. 2007
Dát tip
Trochu víc soustředění na čtenáře by to sneslo, špetku takové té dynamické popisnosti a osvětlení okolností a motivace tvého jednání. Jinak zajímavý životní příběh.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru