osmnáctiletá

Vypláču tě ze sebe.

I kdybych si oči měla vylít

do propasti smutku.

Odplavím tvé ruce.

I kdyby se stokrát spínaly

a vylétali nad hladinu jako vylekaní ptáci

Ve dne zápasily se sluncem

a v noci zamykaly měsíc,

aby nepřekážel -

žel

procitaly znavené vstříc nekonečnu stesků...

Zalknu tě hořem.

Voda slaná,

ta si s žízní netyká,

budeš pykat do třiceti

a teprv potom mne smíš hledat.

Kde jsem?

Skrývám se v tajence,

zapsané v tobě.

Odkrývej pomalu tělo z tvých slov.

Jistota na pět - d o t e k.

Nekonečno na čtyři  - ú s t a.

smysl a smysl v jediném pohledu - o č i ...

...ale já už jsem z nich napustila modré moře?!

Umí ptáci v hloubkách zpívat.......?