Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlídači myšlenek

02. 12. 2007
8
15
3790
Autor
Fairiella

 

Co mu asi přinesou?

Snad pachuť nesouhlasu

nebo stíny na talíři

místo večeře?

 

 

  Uprostřed cely hořel modrý oheň. Silueta postavy osvícená tak, že vypadala, jako by linka modrého světla obkreslovala její okraje, se třásla zimou.
  Zachmuřeně zíral do plamene, v prostoru za očima mu myšlenky ostré jako zvířecí drápy vyškrabovaly dolíky do vědomí.
 „Ticho tam!“ zařinčela kovová trubka, jak jí o mříže udeřil žalářník. „Žádný blbý myšlenky!“
  Tihle hlídači myšlenek, pomyslel si navzdory. Co tady mám asi tak dělat, než nadávat. Zavřou mě tu s ohněm, který přitahuje lesklé pavouky z jejich skrýší. Jak příšerně se vždycky rozléhá cvakot jejich nožiček! Oči mě tak pálí z toho neustálého kontrastu světla a tmy, z bolestí hlavy, bodavějších než jehly pod jazykem, než pohled podvedené ženy – kovová tyč o mříže,  poslední varování.
  Pokusil se usnout.

  Probudilo ho žabí zavzlykání a ranní příšeří. Ne, to byl jen ten zpropadený oheň… Po tváři mu lezl pavouk. Nestačil se udržet, ta myšlenka se vydrala ven dřív, než ji stačil zadržet: Posraný ráno! Posraný pavouci a železný tyče!
  Odměnou mu byl řinkot železa o železo, náhle přerušený v polovině – někdo chytil žalářníkovu paži uprostřed pohybu. Dávivý zvuk, nebo naopak pohlcující? Rachot odmykaného zámku, skřípot.
  Vzhlédl a málem si kvůli tomu pohledu spolkl jazyk.
  Tak jsme tě našli, řeklo to. Znělo to jako žabí křik a to, jak to dýchalo, mu připomínalo bouři (alespoň tu, která se připomínala v jeho žaludku). Byl to pavouk! Černý tak, že temnota okolo něj byla jen ubohou náhražkou černi. Leskl se jako šváb.Odjakživa si myslel, že velcí pavouci bývají chlupatí.
  Pavouk popolezl blíže k ohni. Zíral na vězně osmi prázdnými očními důlky, který pohled oplácel jen proto, že se nechtěl dívat na ostatní části těla, tak znepokojivě hladké.
  Teď půjdeš s námi pryč, zabublal pavouk.
  Myšlenka jako šíp se muži zabodla do mozku: Nechci, ty odporná slizká věci! Nechci, ty hromado švábích hnátů! Ze zvyku očekával zařinčení, které se ale neozvalo. Osminohý pavoukovec velikosti dospělého muže na něj slepě zíral, jakoby konejšivě.
  Teď půjdeš s námi. Byl to fakt, žádná otázka, žádný příkaz. Začal se zvedat na nohy.
  Všiml si, že malí pavouci, kteří obvykle lezli kolem něj a ohně všude po podlaze, mizí v jakési tenoučké škvíře, které si dříve nevšiml. V duchu se opravil – ne,  to nemůže být tím, že bych si nevšiml. Dřív tu nebyla.
  Jak na spáru zíral, začala se pomalu rozestupovat, byl to tak neznatelný pohyb, jako posunování minutové ručičky na hodinkách – ale spára se skutečně rozšiřovala. Už tak dlouho dlel tady v té díře, které někdo dal vznešené jméno cela, s odporným ohněm a pavouky, pořád to samé. Hlídači myšlenek, řezavá bolest hlavy, nenávist k tomu kovovému řinčení. To, co se teď dělo, nebylo ale o nic lepší, alespoň mu to našeptával vnitřní hlas. Průrva se zatím rozšířila do už zcela znatelných rozměrů a za ní bylo… za ní bylo Nebe. Omámeně k němu vykročil a nevšiml si nastavené pavoučí nožky. Zakopl a propadl spárou…

 
„Řikám ti, poď sem! Skočil z toho pitomýho okna!“
„Dyť byl úplně mimo, celý dny se nehejbal, a zrovna včera sem mu vymaloval pokoj na modro, dycky měl rád modrou… “
„Nekecej a poběž sem, sakra!“
„Proboha, má úplně poškrábaný tváře od nehtů.
„… a prokousl si zápěstí. Obě.“

Mlčky nad ním stáli, ale on už je neviděl. Neviděl, jak se jich zmocňuje ticho jako ruka s nabroušenou čepelí. Našel únik ze své cely a Nebe ho pojalo do svého nekonečného, modrého lůna.

15 názorů

Lakrov
08. 03. 2008
Dát tip
Vracím se (dle slibu) po třech měsících. Text je mi povědomý, ale uvědomuji si, že pointu už si nepamatuji a nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Na tomhle faktu by se nic nezměnilo ani kdyby to bylo napsané 'úhledněji'. Tohle dílo přináší spíš náladu, než myšlenku. Nevím, jestli se teď na mě nezlobíš. Nemyslím to tak :-) :wq

Lakrov
03. 12. 2007
Dát tip
Taky se mi kdysi líbilo číst E.A.P rochu mi ho to připomíná). Dnes dávám přednost textům, majícím nějaké východisko. A tady se nakonec našlo, ale je stejně bezvýchodné, jako cela před ním. Tenhle typ úniků mě neokouzluje. To jak čistě je povídka napsaná, ale docela ano. Snad na pár místech pozměnit formulaci kvůli ještě průzračnějši srozumitelnosti, ale to jsou asi detaily. Neděkuji. TiP nedám a ani avíza nepošlu. Obsahově je mi to proti mysli (ale naboj se, oni Tě najdou). Podívám se, máš-li ještě jiné povídky. Domnívám se, že budeš-li vědět o čem, budeš vědět i jak (napsat). A možná, přečtu-li si tohle jindy, změním názor. To se stává. Takže jedo avízo pošlu. Sobě.

Narvah
03. 12. 2007
Dát tip
ale ani tak to není dobré, jak si to po sobě čtu.. prostě by nad tím chtělo hodně zapřemýšlet a nabídnout preciznější obrázek..

Narvah
03. 12. 2007
Dát tip
"Uprostřed cely hořel modrý oheň. Silueta postavy osvícená tak, že vypadala, jako by linka modrého světla obkreslovala její okraje, se třásla zimou." - tyhle dvě věty u sebe mi přijdou nedobré. v první větě píšeš o modrém ohni v cele, ve druhé o postavě, osvícené oním ohněm, třesoucí se zimou. pěkný obrázek, ale příliš nevyvstane, pokud to napíšeš tak, jak jsi to napsala. Asi bych to napsal takhle: Uprostřed cely hořel oheň. Světlo plamenů dopadalo na prochladlou, třesoucí se postavu, až se zdálo, že jsou její okraje obtaženy tenkou modrou linkou.

StvN
03. 12. 2007
Dát tip
Až na některé filmové záběry (modrá linka; - kovová tyč o mříže, poslední varování) a pár drobností je to napsané pěkně a úhledně. Když pominu jakousi nedotaženost nebo nepropracovanost myšlenky (text v tomto podání působí jako by neměl smysl, pointu), tak mi nejvíc vadila nepřiléhavá přirovnání. Jak se kupříkladu čehosi (ani není řečeno čeho) zmocňuje ruka s nabroušenou čepelí a jak to souvisí se zmocňováním někoho tichem? Přirovnání k pohledu podvedené ženy je samo o sobě dost nejasné (ne všechny ženy se dívají stejně), natož propašovat ho do povídky s převažujícími fantastickými motivy. To by se hodilo spíš do červené knihovny. Nejvíc bys měla zapracovat na tom, aby text dával smysl. Někdo namítne, že tu smysl je, ale ten jsi mu nevložila ty. Jen jsi spojila dva nápady v jeden - hlídaní myšlenek s jakýmsi druhem kóma a pak lze říci - každý si najde to, co chce sám (k tomu mi stačí písmenková polívka), ale zůstává nevyřčeno, co to vlastně znamená, proč je to vůbec napsáno, co jsi tím chtěla světu sdělit.

Barman
03. 12. 2007
Dát tip
Ta nastavená pavoučí nožka se mi líbí moc. Víc než nebe preferuji nebytí, ale kdo chce kam pomozme mu tam:) Dobrá povídka

Janina6
03. 12. 2007
Dát tip
Brrr... výborný, ale brrr... :-)***

IVO
02. 12. 2007
Dát tip
Arachnofobie? Kvalitní pröza. *T

oleandr
02. 12. 2007
Dát tip
výborné

Dave_Zw
02. 12. 2007
Dát tip
dobrý, ale básničky máš lepší:-)

wazzup
02. 12. 2007
Dát tip
hodně dobrý!!

Smíšek:-)
02. 12. 2007
Dát tip
uf (...) ..hlídači myšlenek a co teprve "vězni" reality ((*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru