Velký svět

To, že píšu, tak jsem psanec? Ještě dnes si sbalím ranec, půjdu hned, nač otálet, ztrácet dalších dvacet let už mě vážně nebaví; ty se nechceš napravit, peníze a dálka láká, sbalíš kufry, sbalíš saka, odcházíš pryč na pár dní velkou šanci promarnit. Žádná snaha v tobě není, teď máš čas na přemýšlení, dala jsem ti ještě šanci, lásku s sebou neseš v ranci, toužíš hledat velký svět. Točíš se dál ke mně zády, stěží ještě máme rádi ty mě, já tvé nálady, povídáš mi balady, jak svět umí rozdávat. Klíč, co patřil k našim srdcím do klíčové dírky zapad, otočíš jím radši dvakrát, mohla bych ti překážet, tebe láká velký svět. Nevíš, co je lásky květ, vše na mince přepočítáš, za mnou dávno nepospícháš, by se ti svět neztratil; tolik lidí zahubil spěch a hněv a velký řev, nevíš, že je lepší zpěv a procházka večer parkem, potěšení malým dárkem, třeba bílou sedmikráskou; ohrnuješ nos nad láskou, kterou denně dám ti s péčí, jež ti boly, smutky léčí, pohrdáš dál mými city; nepotěšíš kopretinou, ty si radši najdeš jinou, co peníze počítá – jednou ti to spočítá Bůh a ona právě tobě ustele ti brzy v hrobě.

---