Skrývá v sobě otazník

Má mě rád či nemá rád? Chce býti můj kamarád? Na to myslím pořád, stále, jestli přijde nenadále, zachová se jako v sále princ po vzoru pana krále. Přijde ke mně, přijde přec nebo je jen zbabělec? Požádá o ruku moji nebo se snad pořád bojí? Zda-li vůbec o mě stojí, ptám se stále duše svojí. Má rád pravdu či je lhář? Chová se jak samotář? Otázky si stále kladu, čekám lásku, ne však zradu, úsměv z jeho lící kradu, k hvězdám půjdu na poradu, ne za léta, ale teď znát chci jejich odpověď. Má mě rád a nebo nemá? Jeho ústa jsou však němá, neodpoví, neřekne ani ano, ani ne, snad se lásky nelekne, na kolena poklekne nebo raděj zlíbá zemi, žít dál bude mezi všemi sám a sám jak v plotě kůl; ze života má jen půl, o štěstí se okrádá, kdo dá smutek na záda, když ho s sebou povleče, všechna radost uteče. Nevyzradí telefon, zda-li osud nebo ON podporuje lásky vznik a proč život nadále skrývá v sobě otazník.

---