Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh lásky
20. 12. 2007
5
4
3114
Autor
Jarmila_Maršálová
Po nábřeží řeky Svratky
prochází nyní častokrát
ta dívka chudá z vesnice,
co čas jí píše na líce
a ten, co vlastní statky
a v kapsách třímá tisíce,
nemůže touze odolat,
on rád ji má snad nejvíce;
ona se lásce marně brání,
splní se její tajné přání?
Dál na něj tiše vzpomíná,
on zvláštní kouzlo v očích má
a v tváři krásné pousmání.
Ach běda, stokrát běda, ach
nevyjíti té touze vstříc!
Když bude málo lásky k mání,
pak neprojde už tudy víc
kolem té zvonivé řeky
teď ani předlouhé věky,
utopit musí v ní svůj strach.
Nebude míti zhola nic
a láska změní se mu v prach,
kdo nejde za ní cestou přímou;
na březích řeky stromy dřímou,
když pomalu je krokem míjí
a shýbá k vodě křehkou šíji
ta dívka, co tají i svůj věk;
pak vzdychne ach a nadechne se,
snad sílu lásky neunese,
na lásku není žádný lék
a znovu nazad zvrátí oči;
jí stále víc se hlava točí,
jak naposledy ohlédne se,
tam stromy vidí jako v lese,
však kdo by to byl ale řek,
v břehu řeky, v řadě stromů
tam vidí jdouc stezkou domů
strom plný zralých meruněk.
Jak taje v její tváři led
zas ohlédne se naposled
a pro sebe si šeptá větu:
"Jsem přece ještě holka k světu,
mně teprv zraje lásky květ."
a mládí se jí vrátí zpět
ve zvonivé a něžné řece.
Touha je v nás a kdyby přece
uteklo třeba tisíc let,
s námi stále láska je tu
a kdyby v prach se změnil svět
a jenom láska byla v něm,
ta dívka jednou duším všem
dál bude o ní vyprávět.