VÁCLAV

Režie: Jiří Vejdělek

Scénář: Marek Epstein, Jiří Vejdělek

Hlavní role: Ivan Trojan, dále: Emília Vášáryová, Jan Budař, Soňa Norisová a Jiří Lábus

Václav žije se svou matkou na pomalu chátrajícím statku. Po svém otci zdědil v genetické výbavě přesnou mušku v házení a střelbě, ale bohužel také lehkou demenci. Myšlení Václava zamrzlo na úrovni chlapce. To mu umožňuje vymýšlet rozné lumpárny (které až příliš často končí malérem) a namíchnout vždy obyvatele ospalé vesničky. Navíc se Václav zamiluje. A aby nebylo problémům dost, jeho milovaná je milenkou Václavova žárlivého a ženatého bratra. Malá vesnička, kde každý ví na každého všechno je jako kotel pro polévku emocí, vášní a nenávisti, která se rychle blíží k bodu varu. Stále více a více se projevuje u obou sourozenců zápas o lásku matky a konečně i Lídy, která si pozvolna Václavovy city uvědomuje.Vše vyexceluje ve chvíli, kdy Václav odhalí pravdu o tom, kdo udal jeho otce, když se za totality pokoušel emigrovat do Francie.

Film je dobře vyvážený po stránce humoru a citlivého zobrazení světa Václavovýma očima. Veškeré události jsou divákovi nabídnuty a je ponecháno na něm, jak je pochopí. Celý příběh se podobá jemnému předivu, které se jakoby jen tak tak drží po hromadě a v další chvíli připomíná kroužkovou košili pod brněním. Všechny změny jsou ale mistrně zvládnuté a nijak nevyrušují v orientaci v příběhové linii. Stejně tak humor, který se ve filmu oběvuje je jemný a určitým způsobem dětsky kouzelný.

Hudba, která snímek provází není rušivá, skvěle doplňuje děj a podmalovává jej, připravuje pozorovatele Václavových příhod přesně tím způsobem, který si porozumnění vyžaduje. Stejně jako celý film je jemná a éterická (tedy pokud opomeneme bláznivé písně na vesnické diskotéce :) a slouží filmu stejnou měrou jako výtečná omáčka skvělému masu.

Celkově bych film hodnotil osmi body z deseti...je to melodramatický příběh, který vás donutí na mnoha místech, když ne ke smíchu, tak k pousmání a, jste-li opravdu citlivými pozorovateli, i k zamyšlení.