Zanechávání

                    Nebe dnes jako popel. V krčmě smět zapomenout na prosinec tak. Na ty přestřídmé barvy a šeď břich. Tančíme nechtěně v hlubinách vesmíru jako zajatí zemí a nikdo se neptá na bolest. Objímání větru, stíny svlečené do naha a holé maso dřeva. Doznívání. Soumrak ohořelý jako trámoví pojídá tvary. Hodiny nás. Motýli sněhu hnaní skutky zimy rozbíjejí si tvář o naše tváře. A my nic. Necháváme zmrznout oči a srdce potáhnout ledem. Příliš věříme. Nemáme naději. Zmarnělí slovy a zlým. Přeslécháme. Malé, staré a hvězdy. Uzavíráme se před časem do svého strachu. Zamčeni svými klíči. Nalézáme nic v prchavých věcech. A přece nevlastníme. Jen zanecháváme. Jaké bude asi moje ovoce?